Stanovení protilátek proti parotitidě a interpretace výsledků
Abstrakt
Bakalářská práce je zaměřena na sérologickou diagnostiku epidemické parotitidy (příušnic) a interpretaci výsledků. Data byla získána v laboratoři virologie Nemocnice České Budějovice a.s. v období od ledna 2011 do prosince 2012.
Práce je rozdělena do dvou částí, teoretické a výzkumné.
Teoretická část zahrnuje historii onemocnění a viru. Jako první popsal příušnice Hippokrates v 5st. př. n. l. jako infekční onemocnění s otoky v blízkosti ucha a u mužů s bolestivostí a zvětšením varlat. Virus první kultivoval Habel (1945) na kuřecím embryu. Virus příušnic má velikost 150 - 200 nm, ale může dosahovat až 340 nm. Patří mezi obalené viry. Řadí se do čeledi Paramyxoviridae, podčeledi Paramyxovirinae a rodu Rubulavirus. Jediným přirozeným hostitelem je člověk. Virus parotitidy se dá prokázat nejen ze slin, ale i z mateřského mléka, krve a různých tkání. Přenáší se kapénkovou cestou, ale i kontaminovanými předměty (např. v dětských kolektivech hračkami).
Od 1.4.1987 bylo v tehdejší ČSSR zavedeno povinné očkování proti příušnicím, čímž se výrazně snížil počet onemocnění.
Laboratorní virologická diagnostika zahrnuje přímý a nepřímý průkaz. Mezi metody přímého průkazu patří kultivační metody jakými jsou izolace viru na tkáňových kulturách (dříve izolace viru na kuřecích embryích) a průkaz virové RNA metodou RT-PCR.
Nepřímým průkazem je sérologické stanovení protilátek v současné době hlavně metodami ELISA, nepřímá imunofluorescence a nedávno vyvinutá technologie multiplex pro stanovení protilátek proti více agens současně.
Výzkumnou částí bakalářské práce bylo stanovení parotitid metodou enzymem značené imunosorbentní analýzy (ELISA) pro IgG protilátky a metodou capture ELISA pro IgM protilátky. Obě metody využívají vazbu protilátek na známý antigen viru parotitidy.
Cílem výzkumné části bakalářské práce bylo zhodnocení výsledků stanovení protilátek proti parotitidě ve vzorcích od pacientů z Jihočeského kraje vyšetřených v laboratoři virologie Nemocnice České Budějovice a.s. v období od ledna 2011 do prosince 2012 a posoudit četnost výskytu v tomto regionu.
Byly stanoveny 3 hypotézy. První hypotéza předpokládala zvýšený výskyt onemocnění parotitidy v dětském věku. Podle výsledných hodnot byl výskyt u dětí prokázán, ale zvýšený výskyt byl zaznamenán u dospívajících a dospělých jedinců. Tato hypotéza nebyla potvrzena.
Druhá hypotéza předpokládala, že někteří pacienti budou vyšetřeni opakovaně, vzhledem k náročnější laboratorní diagnostice u očkované populace. Tato hypotéza byla na základě výsledných hodnot z více odběrů potvrzena. Jelikož u většiny očkovaných pacientů byly prokázány z prvního odběru pouze protilátky IgG, byl doporučen druhý odběr za 1-2 týdny, ve kterém byly prokázány protilátky IgM.
Třetí hypotéza předpokládala séronegativní výsledky u očkované populace, která bude pravděpodobně neimunní vůči parotitis epidemica. Tato hypotéza byla potvrzena u 14,8 % mužské populace a 14,7 % ženské populace.
Výsledkem výzkumu bylo zjištění, že nejvyšší výskyt pozitivních nálezů byl u očkované populace, a to u žen ve věku 20-25 let a u mužů ve věku 16-20 let.
Zajímavé byly výsledky u nevakcinované populace, kde nejvyšší procento nemocných bylo jak u mužů, tak u žen ve věku 26-30 let.
Výsledky výzkumu mohou být použity pro virologickou laboratorní praxi, pro odborné publikace a pro potřeby vzdělávání.