Přínos kvantitativního zpracování sputa v diagnostice respiračních infekcí

Abstract

Infekce DCD patří celosvětově mezi jednu z hlavních příčin morbidity, a proto je velmi důležitá jejich včasná diagnostika a zahájení efektivní antibiotické terapie. Nejčastěji neinvazivně odebíraným materiálem z DCD pro mikrobiologické vyšetření při podezření na infekci dolních cest dýchacích je spontánně vykašlané sputum. Základní metodou je pak jeho mikroskopické a kultivační vyšetření. K tomu, aby laboratoř a následně i ošetřující lékař dosáhli co nejpřesnější korelace mezi laboratorní interpretací nálezu a klinickým stavem pacienta, je velmi důležité zajištění klinické a technické validity vzorku.Cílem práce je porovnání dvou metod bakteriologického zpracování sputa ? klasické kultivační metody neředěného sputa a metody kvantitativní kultivace sputa. Dalším cílem je zhodnocení, zda metoda kvantitativního zpracování sputa, kdy se zpracovávají kultivačně pouze vzorky purulentní, umožňuje klinickému mikrobiologovi kvalitnější interpretaci výsledků vyšetření. Klinické vzorky spontánně vykašlaného sputa byly zpracovány na úseku Klinické mikrobiologie a ATB střediska (ÚKMAS), Centrálních laboratoří Nemocnice Strakonice, a.s. v období od května do října 2012. Za dobu šesti měsíců bylo na ÚKMAS přijato celkem 266 vzorků sput, z nichž 230 bylo odebráno od hospitalizovaných pacientů a 36 pocházelo od pacientů z primární a komunitní péče. Sputum pocházelo od pacientů s podezřením na respirační infekci DCD a sputa byla odebírána ve většině případů před zahájením ATB terapie.Všechny vzorky byly zpracovány oběma porovnávanými metodami. U klasické kultivační metody se zároveň s mikroskopickým vyšetřením v Gramově barvení, očkoval neředěný vzorek sputa na vybrané pevné kultivační půdy. Při kvantitativním zpracování sputa se primárně prováděla mikroskopie, jež vyloučila kontaminované vzorky pocházející z horních cest dýchacích (HCD), a ty se již dále nezpracovávaly. Kvantitativně se pak kultivovaly pouze zánětlivé (purulentní) vzorky s nízkým podílem dlaždicových epitelií, jež se před samotnou kultivací homogenizovaly. Výsledky obou metod byly porovnány s klinickým stavem pacienta a poté byly statisticky vyhodnoceny klinické vlastnosti obou metod, podle kterých bylo možné usuzovat na přesnost dané metody. Všech 36 přijatých vzorků sput od pacientů z primární a komunitní péče bylo zpracováno klasickou kultivační metodou. Senzitivita klasické kultivační metody versus kvantitativní metody pro tyto vzorky byla 100%/ 100%, specificita dosáhla 69%/74%, efektivita 69%/75%, pozitivní predikční hodnota 3%/3%, negativní predikční hodnota 100%/100% a pozitivní věrohodnost laboratorní zkoušky se rovnala 3,18/ 3,89. Z celkového počtu 230 přijatých vzorků sput od hospitalizovaných pacientů bylo na základě mikroskopického vyšetření v Gramově barvení zpracováno kvantitativní metodou 130 vzorků (57%). Senzitivita klasické kultivační metody versus kvantitativní metody pro tyto vzorky byla 62%/ 72%, specificita 54%/67%, efektivita 56%/68%, pozitivní predikční hodnota 12%/14%, negativní predikční hodnota 84%/90% a pozitivní věrohodnost laboratorní zkoušky se rovnala 1,13/ 2,16. Na základě výsledků práce lze metodu kvantitiativního zpracování sputa doporučit jako metodu zkvalitňující interpretaci výsledků v diagnostice infekcí DCD u pacientů hospitalizovaných i u pacientů z primární a komunitní péče.Vyřazením materiálu nevhodného pro kvantitativní zpracování se nejen zkracuje doba nutná pro interpretaci výsledku, ale ušetří se i spotřební materiál v laboratoři. Vzorky sput však nelze vyřazovat pouze na základě mikroskopického vyšetření. Na zřetel se musí vzít i diagnóza pacienta. Kvantitativní zpracování vzorku, u mikroskopicky validních sput, umožní mikrobiologovi přesněji předpovědět kolonizující suspektní patogeny a kmeny skutečně patogenní.