Ošetřovatelská péče o ženy po ukončení těhotenství ve II.trimestru z genetické indikace

Abstract

Zjištění vrozené vývojové vady či chromozomální aberace u plodu staví ženu před velký zdravotní, etický, ale i sociální problém, kdy je nucena se rozhodnout, zda těhotenství ukončit, nebo v něm pokračovat. Vyhledáváním nepravidelností a patologií v těhotenství se zabývá prenatální diagnostika. Zahrnuje spolupráci více lékařských oborů, jako jsou porodnictví, ultrasonografie, specializované laboratoře a klinická genetika. Prenatální diagnostika má za úkol odhalit odchylky ve vývoji plodu a umožnit ukončení těhotenství, poskytovat možnost informací o dalším postupu, možnost výběru, zmírnit úzkost a obavy, umožnit prenatální léčbu postiženého plodu. Umělé ukončení těhotenství je zákrok, kterým se zabraňuje dalšímu vývoji plodového vejce. Přináší mnoho komplikovaných situací, které je potřeba řešit individuálně a v souladu s platnou legislativou. Dle zákona lze těhotenství po 12. týdnu ukončit pouze v případě, je-li ohrožen život ženy, nebo je prokázáno těžké poškození plodu, nebo je plod neschopen života. Svědčí-li pro ukončení těhotenství genetické důvody, lze jej ukončit nejpozději do dosažení 24 týdnů a tato možnost je rozšířena o případy, kdy riziko poškození plodu je vyšší než 10 % na základě genetického vyšetření. Pro umělý potrat ve 2. trimestru je nutné zvolit vhodnou metodu ukončení těhotenství a zajistit ženě správné poskytnutí ošetřovatelské péče, aby traumatizace ženy byla minimální. Zde má nezastupitelnou úlohu porodní asistentka.Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku umělého ukončení těhotenství ve 2. trimestru z genetické indikace, a to již od rozhodování ženy o ukončení či pokračování těhotenství až po ošetřovatelskou péči během celé hospitalizace. Cílem práce bylo zjistit faktory, které ovlivnily ženy při rozhodování o umělém ukončení těhotenství ve 2. trimestru, a zjistit jejich spokojenost s ošetřovatelskou péčí a přístupem porodních asistentek během hospitalizace.V teoretické části práce byly zobecněny poznatky získané z bibliografických zdrojů. V praktické části práce bylo provedeno a vyhodnoceno výzkumné šetření, ke kterému byla použita kvalitativní metoda formou dotazování. Pro techniku sběru dat byl vybrán hloubkový strukturovaný rozhovor. Rozhovory byly vedeny na oddělení konzervativní gynekologie Gynekologicko-porodnické kliniky FN Plzeň v lednu, únoru a březnu 2013. Výzkumný soubor byl tvořen pěti ženami, které zde byly v uvedený čas hospitalizovány s diagnózou umělé ukončení těhotenství ve 2. trimestru z genetické indikace. Získaná data byla následně kategorizována, pro jejich interpretaci byla použita i citace respondentek.Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že při rozhodování o ukončení těhotenství ženy ovlivňují v prvé řadě výsledky prenatálního vyšetření, neméně rozhodující je pro ně názor partnera i rodiny a řídí se též doporučením svého gynekologa. Nepřímo jsou ovlivňovány svými morálními zásadami a svědomím a též osobní zkušeností s postižením dítěte. Spokojenost s ošetřovatelskou péčí a přístupem porodních asistentek vyjádřily všechny dotazované ženy. Jejich připomínky se týkaly organizačních možností zdravotnického zařízení, kde bylo výzkumné šetření prováděno. 2 z 5 respondentek vyjádřily přání většího soukromí, aby mohly být samy na pokoji. V jejich případě to nebylo umožněno kvůli obsazení jednolůžkových pokojů. Pro 3 z dotazovaných žen bylo nepříjemné potrácení na porodním sále, což je zvyklostí tohoto zdravotnického zařízení. Výzkumné šetření zároveň odhalilo nedostatek v uspokojování psychických potřeb žen. Možnost intervence psychologa byla nabídnuta pouze dvěma respondentkám a všechny dotazované ženy by uvítaly intervenci psychologa již v době rozhodování o osudu jejich těhotenství.