Ošetřovatelská péče o pacienta s ulcus cruris

Abstract

Bakalářská práce je zaměřena na ošetřovatelskou péči o pacienta s ulcus cruris. Bércový vřed je chronický defekt kůže lokalizovaný na dolních končetinách. Nejčastěji vzniká na podkladě onemocnění žilního a tepenného systému. V posledních letech pacientů s tímto onemocněním přibývá. S největší pravděpodobností je příčinou zvyšující se věk populace, neboť jak je známo, onemocnění nejčastěji postihuje jedince starší 70 let (Pospíšilová, 2004). S tímto bezpochyby souvisí i zvyšující se nároky na kvalitní ošetřovatelskou péči, zejména na ty oblasti, které jsou pro tuto diagnózu specifické. Nejčastěji uváděné problémy se staly východisky pro směřování práce. Ta je rozdělena na dvě části - teoretickou a praktickou. Teoretická část objasňuje základní problematiku onemocnění. S ohledem na aktuálnost tématu byla výzkumná část práce zaměřena na oblasti specifické ošetřovatelské péče a s ní související ošetřovatelské problémy u pacientů s ulcus cruris. Na základě tématu a myšlence směru, kterým by se práce mohla ubírat, byly stanoveny dva cíle. Prvním z nich bylo zmapovat specifika ošetřovatelské péče o pacienty s ulcus cruris a současně zjistit, jaké problémy se u těchto pacientů vyskytují nejčastěji. Z takto utvořených cílů byly vytvořeny tři výzkumné otázky. Odpovědi na tyto otázky byly získány na základě kvalitativního sběru dat, který se uskutečňoval v období února až března 2013 v Nemocnici České Budějovice, a.s. Výběr respondentů byl záměrný. Výzkumnou skupinu tvořilo 7 vybraných respondentů ze strany hospitalizovaných pacientů a 7 vybraných respondentů ze strany sester. Pro účel výzkumu byly vytvořeny dva rozdílné anonymní polostrukturované rozhovory. Jeden pro vybrané pacienty, kteří se léčí s tímto onemocněním, a druhý pro vybrané sestry, které takto nemocné pacienty ošetřují. První výzkumná otázka se týkala specifik ošetřovatelské péče. Z vlastního výzkumu vyplynulo, že základním specifikem je péče o samotný defekt, který tkví ve způsobu provedení převazů. Ty musí být bezpodmínečně prováděny za aseptických podmínek, aby nedošlo k zavlečení nežádoucích mikroorganizmů do rány. Důležitým bodem v rámci této intervence je odstranění starých zbytků mastí a kůže a následná aplikace léčivých materiálů. Z výzkumného šetření vyplynulo, že všechny tyto materiály musí být aplikovány pouze do přímého místa samotného defektu, nikoli do jeho okolí. Pokud by se stalo jinak, následovalo by zhoršení stavu rány. S převazy nepochybně souvisí i péče o bolest, která se v rámci výzkumu stala současně i nejčastějším ošetřovatelským problémem u takto nemocných. Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na nejčastěji se vyskytující ošetřovatelské problémy. Bylo zjištěno, že vedle bolesti pacienty obtěžuje také sekrece rány a její zápach. Tyto ošetřovatelské problémy vedou k dalšímu, neméně významnému problému, a tím je sociální izolace. Kvůli vlastnímu onemocnění pacienti nemohou, nebo nechtějí chodit do společnosti a uzavírají se sami do sebe. V některých případech jsou omezené, ba dokonce mnohdy zpřetrhané vztahy s rodinou. A tak se stává, že jsou takto postižení jedinci odkázáni na péči sester z agentur domácí péče nebo na péči praktických a kožních lékařů. V nejhorších případech jsou odkázáni sami na sebe. Za takové situace je narušena psychika, jejíž stav se neblaze odráží v somatickém stavu jedince. Ze specifik péče a z nejčastějších ošetřovatelských problémů vyplývá odpověď na třetí výzkumnou otázku a tou je zmapování oblastí péče, na které se sestry zaměřují nejčastěji. Těmito oblastmi jsou převazy defektů, péče o bolest, edukace pacientů, péče o výživu a hygiena. Na základě výsledků, které z této práce vyplynuly, byla vytvořena informační brožura, která bude sloužit právě těm pacientům, kteří tímto onemocněním trpí.