Porovnání dostupnosti zdrojů týkajících se multikulturního ošetřovatelství v České Republice a ve Velké Británii.

Abstract

V současné době je multikulturní ošetřovatelství stále více diskutovaným tématem. Vznikají nové zdroje, které sestry informují, jak o pacienty z jiných kulturních skupin pečovat. Hlavním cílem práce bylo zmapování a porovnání dostupnosti těchto zdrojů sestrám v České republice a ve Velké Británii a dále objasnění toho, jaké konkrétní zdroje sestry při práci s pacienty z minorit používají. Položily jsme si 3 výzkumné otázky: 1. Jak často se pracovníci českých a britských nemocnic dostanou do situace, kdy pečují o člověka z některé z minorit a potřebují ohledně této péče vyhledat informace? 2. Jaká je dostupnost zdrojů týkajících se multikulturního ošetřovatelství? 3. Jaká je přehlednost a srozumitelnost zdrojů ohledně péče o příslušníky minorit, které jsou zdravotnickým pracovníkům k dispozici? Bylo provedeno kvalitativní šetření, pro které byly stanoveny výzkumné otázky. Vlastní šetření probíhalo formou individuálního nestandardizovaného rozhovoru s výzkumným souborem, který tvořilo pět všeobecných sester z České republiky a pět všeobecných sester z Velké Británie. Rozhovory tvoří výzkumný podklad, ze kterého vycházejí kategorizační oblasti. Výsledky vycházejí z provedených rozhovorů a byly zpracovány pomocí rámcové analýzy (kategorizačních skupin). Z těchto výsledků je patrné, že sestry ve Velké Británii se s pacienty z minoritních skupin setkávají častěji než jejich české kolegyně. Sestry z obou zemí si při své práci uvědomují, že existují specifika péče o jednotlivé minoritní skupiny. Jazykovou bariéru řeší sestry v obou zemích podobně, ale britské sestry navíc uvádějí, že se snaží naučit základní slova v jazycích, se kterými se setkávají nejčastěji. V oblasti multikulturního vzdělávání jsou britské sestry jednoznačně napřed. Co se týče vlastní iniciativy při vyhledávání zdrojů týkajících se multikulturního ošetřovatelství, většina českých sester necítí potřebu takové informace vyhledávat, zatímco všechny dotazované sestry z Velké Británie si takové informace dobrovolně a aktivně vyhledávají. Značný rozdíl je i v přístupu k informacím na pracovištích. Většina českých sester uvádí, že takové zdroje na pracovišti nemají, zatímco všechny britské sestry vědí, kde tyto informace na svém pracovišti najít. Všechny dotazované sestry ? jak z České republiky, tak z Velké Británie ? by uvítaly sjednocené zdroje, které by jim poskytly informace ohledně specifik ošetřovatelské péče o minoritní skupiny. Většina českých i britských sester také neví o konkrétním právním předpise, který by uzákoňoval péči o cizince. Je nutné, aby si sestry uvědomovaly vlastní zodpovědnost za vzdělání a informovanost v oblasti multikulturního ošetřovatelství. Nesmí jim být lhostejné pocity jejich pacientů z různých kultur, musí se aktivně vzdělávat a informovat v oblasti multikulturní péče a podílet se na jejím rozvoji. Sestry se také musí chovat tak, jak jim přikazuje Nursing and Midwifery Council and International Council of Nurses ? především s bezpodmínečným respektem ke svým pacientům. Zodpovědnost za znalosti a schopnosti leží jak na sestrách samotných, tak na jejich zaměstnavatelích. Ú?čelem této práce je upozornit na nutnost osvěty a vzdělávání sester v oboru multikulturního ošetřovatelství, a to jak v základní přípravě na povolání, tak i v následných kurzech a ve formě sebevzdělávání. Tato práce by měla dále upozornit na nutnost jednotných, přehledných a uživatelsky přívětivých zdrojů, které budou dostupné všem sestrám. Dokud nebudou sestry vzdělané i v oboru multikulturní péče, nemůže být ošetřovatelská péče poskytována holistickým způsobem, což je cílem moderního ošetřovatelství.