Ošetřovatelská péče o pacienty s transplantací srdce.

Abstract

Bakalářská práce je zaměřena na problematiku ošetřovatelské péče o pacienty s transplantací srdce. První srdeční transplantace v České republice byla provedena roku 1984 v pražském IKEMu. V České republice je celkem sedm transplantačních center, ale transplantaci srdce provádí pouze centra v Praze a Brně. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou, přičemž v teoretické části je i anatomie, historie a charakteristika transplantací. Transplantace srdce se provádí u nemocných, kteří mají srdeční onemocnění ve stádiu terminálního srdečního selhání. Aby mohla být provedena transplantace, musí příjemce splňovat určité podmínky. Musí být zařazen do registru na čekací listině, s dárcem mít stejnou krevní skupinu, podobnou váhu a věk do padesáti pěti let. Nezbytné je, aby se našel vhodný dárce pro transplantaci. Další důležitou podmínkou k transplantaci je, že musí být splněny všechny body v zákoně č. 285/2002 Sb. v platném znění. Dále se vyloučí, že zemřelý není v evidenci národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem orgánů a tkání a musí se prokázat jeho identita. Než je nemocný zařazený na čekací listinu, provedou se mu podrobná vyšetření a podle výsledků vyšetření je zařazen dle naléhavosti na čekací listinu. Jelikož je transplantace brána jako akutní operační zákrok, tak se při nalezení vhodného dárce příjemci provádí pouze bezprostřední tělesná příprava před operací. Dalšími body v teoretické části jsou popis odběru srdce od dárce a operační postup i technika při transplantaci srdce. Dnes máme tři techniky odstraňování srdce. Největší důraz je věnován pooperační péči. Do ní patří endomyokardiální biopsie, která se provádí v pravidelných intervalech, také kontrolní návštěvy a podávání imunosupresivních léků. Dále sem řadíme komplikace po transplantaci srdce, které mohou vzniknout v časném nebo pozdějším pooperačním období. Do pooperační péče ještě spadá edukace o pooperačním režimu. Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat specifika ošetřovatelské péče u pacientů po transplantaci srdce a to před i po operaci. Dílčím cílem je zjistit, jakým způsobem jsou pacientům poskytovány informace o pooperačním režimu po transplantaci srdce. Snahou této práce je vyzkoumat rozdíl mezi poskytovanou ošetřovatelskou péčí u pacientů po transplantaci srdce a po kardiochirurgické operaci. V empirické části práce bylo provedeno kvalitativní šetření, pro které byly stanoveny výzkumné otázky. Výzkumný soubor tvořilo sedm sester. Čtyři sestry byly z Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a tři z kardiochirurgie v Českých Budějovicích. Výzkumné šetření probíhalo formou nestandardizovaného rozhovoru na denní místnosti sester a jeden v domácím prostředí. Výsledky vycházejí z provedených rozhovorů a byly zpracovány pomocí kategorizovaných skupin. Z výsledků vyplývá, že se ošetřovatelská péče o pacienty s transplantací srdce zásadně neliší od péče o pacienty po kardiochirurgické operaci. Rozdíly jsou ve vyšetření pacienta před transplantací srdce. Můžeme je vidět při nejdůležitějších předoperačních vyšetřeních. K nim patří speciální náběry protilátek, protože určují sílu podávaných imunosupresivních léků. V pooperační péči je rozdílnost v pravidelných kontrolách u lékaře. V sociálních kontaktech mezi pacienty a jejich okolím jsou veliké rozdíly. Důležitou součástí ošetřovatelské péče je podrobná informovanost pacienta. Informace by se měly podávat jak v předoperační péči, tak i v pooperační péči. Ostatní oblasti se shodují. Práce by měla být prospěšná těm sestrám, které se starají o pacienty po transplantaci srdce, ale také lidem, kteří se rozhodují, zda podstoupit transplantaci srdce a nebo se o problematikou transplantací blíže zajímají.