Výchovné postoje pěstounů

Abstract

Pěstounská péče je forma náhradní rodinné péče a upravuje ji zákon o rodině. (zákon č 94/1963 Sb. v platném znění). Pěstounskou péči kontroluje a garantuje stát. Děti vhodné do pěstounské péče jsou děti, které nejsou právně volné, a tudíž nemohou být svěřený do adopce. Do pěstounské péče se obvykle umisťují starší děti nebo děti s postižením. Pěstounská péče zaniká zletilostí dítěte. Pokud se dítě připravuje na budoucí povolání, může pěstounská péče trvat do 26 let jeho věku. Pěstounská péče může být vykonávána skupinově nebo individuálně. V prvních kapitolách na téma: výchovné postoje pěstounů se věnuji rodině a atmosféře v ní. V dalších kapitolách popisuji formy náhradní rodinné péče ? opatrovnictví, poručenství, osvojení neboli adopce a pěstounská péče, kde se také zmiňuji o historii náhradní rodinné péče a o zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Jednu kapitolu věnuji biologických rodičům svěřených dětí, protože svěřené děti v pěstounské péči a biologická rodina mají právo být spolu v kontaktu. V několika kapitolách se věnuji výchově, kde se podrobně rozepisuji o výchovných prostředcích a to o odměně a trestu. Dále se v kapitole o výchově věnuji tématu rodičovských postojů k dítěti (a to jsou postoje účinné a postoje, které jsou velmi často neúčinné), výchovným stylům a přístupu rodičů k dítěti. Půl stránky věnuji kapitole s názvem pravidla, kde zmiňuji důležitost pravidel a různé oblasti, ve kterých se pravidla vyskytují. Jednu kapitolu věnuji konfliktům a jejich řešení, kde píši o různých způsobech, jak konflikt řešit. Protože se do pěstounské péče umisťují i děti se zdravotním postižením, v závěru teoretické části bakalářské práce se zabývám kapitolou s názvem děti s postižením v pěstounských rodinách, a to konkrétně Downovým syndromem a autismem. Pro výzkumnou část jsem zvolila kvalitativní metodu a rozhovory s respondenty jsem prováděla pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Respondenty bylo celkem šest pěstounských rodin. Rozhovory jsem se souhlasem respondentů nahrávala na diktafon a poté přepisovala. Jediné kritérium, které rozhodovalo o respondentech, bylo to, že respondenti musí být v současné době pěstouny a musí mít v pěstounské péči alespoň jedno svěřené dítě. Ve výzkumné části jsem si zvolila tyto cíle: 1.Zjistit vědomé i nereflektované výchovné postoje pěstounů. 2.Dílčím cílem je zachytit kontext změn a vývoje výchovných postojů pěstounů. K dosažení těchto cílů jsem formulovala tyto výzkumné otázky: 1.Jaké styly výchovy používají pěstouni při výchově svěřených dětí. Polovina respondentů se shodla na tom, že ve výchově jsou důležitá pravidla a hranice, které se mají dodržovat. Ve výchově dětí se pěstouni snaží o demokratickou výchovu. 2.Jaké používají pěstouni odměny či tresty. Pěstouni uvádějí, že porušení pravidel trestají zákazem oblíbené činnosti, například televize nebo počítače. Pěstouni se shodli, že přísné tělesné (fyzické) tresty nepoužívají, kromě občas nějakého pohlavku. 3.Existují odlišnosti ve výchově biologických dětí a svěřených dětí do pěstounské péče. Všechny pěstounské rodiny se shodly, že rozdíly ve výchově biologických a svěřených dětí nedělají. Ale zároveň většina pěstounů si myslí, že obecně pěstouni rozdíly mezi biologickými dětmi a svěřenými dětmi dělají, například oblečením, a že u některých je to hodně vidět. Dvě pěstounky uvedly, že by měl být rozdíl v přístupu, ve smyslu, že ne vše se může svěřených dětem říci narovinu.

Závěr mé bakalářské práce končím diskuzí, kde se ještě jednou vracím k výsledkům z výzkumné části mé bakalářské práce. Má bakalářská práce poskytuje autentické zkušenosti pěstounů.