Odborná příprava pracovníků pracujících s dětmi a mládeží ve volném čase

Abstract

Bakalářská práce se zabývá tématem volného času dětí, mládeže a specifické skupiny, kterou jsou například děti a mládež s postižením. Okrajově se zmiňuje o pedagogice volného času. Dalším tématem jsou Volnočasová zařízení pro děti a mládež, které se dají rozdělit do tří skupin. První skupinou jsou školská zařízení pro zájmové vzdělávání, kam můžeme zařadit školní družiny, školní kluby, školní kroužky, základní umělecké školy, Domy dětí a mládeže a v neposlední řadě také Střediska volného času. Do druhé skupiny patří neziskové organizace. Do třetí skupiny, můžeme zařadit hřiště, knihovny, muzea a nízkoprahová centra. V další části bakalářské práce je věnována pozornost tomu, kdo všechno může pracovat s dětmi a mládeží ve volném čase. V první řadě se jedná o kvalifikované pedagogické pracovníky, další jsou dobrovolníci a třetí skupinu tvoří externí pracovníci - lektoři. Nejrozsáhlejší část bakalářské práce je věnována odborné přípravě pracovníků pracujících s dětmi a mládeží ve volném čase. Zde je zdůrazněna potřeba celoživotního vzdělání pracovníků, neboť oblast volného času je oblastí, která se neustále mění a vyvíjí a je tedy nutná zvýšená schopnost jedince pružně reagovat na měnící se podmínky. Existuje několik způsobů, jak potřebnou kvalifikaci pro výkon činnosti získat. Tyto způsoby na sebe navazují a prolínají se. Odbornou kvalifikaci lze získat úspěšným absolvováním formálního vzdělání (sekundární, terciární). Další cestou, jak získat požadovanou kvalifikaci je absolvování neformálního vzdělávání, které se řídí Koncepcí dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků z roku 2002, vytvořenou MŠMT. Ta zavádí systém do primárního i sekundárního vzdělávání pracovníků s dětmi a mládeží ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání a pro pracovníky pracující s dětmi a mládeží v oblasti volného času (většinou pracovníci v NNO). V rámci neformálního vzdělávání si každá organizace vytvořila vlastní strukturu vzdělávání, která odpovídá jejich vnitřním potřebám. Jejich kurzy proto probíhají ve dvou vzájemně sepjatých proudech, neboť podle Koncepce dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je zde nutnost mít v rámci organizace některé kurzy pro vedoucí pracovníky akreditované. V teoretické části je také zmínka o rozsáhlém projektu Klíče pro život. V praktické části této práce jsem se zaměřila na výzkum ohledně toho, jakým způsobem probíhá vzdělávání pracovníků pracujících s dětmi a mládeží ve volném čase a jaké možnosti vzdělávání vlastně existují. Zvolila jsem formu kvalitativního výzkumu, konkrétně strukturované rozhovory, které jsem vedla s pracovníky z různých zařízení, která se věnují volnému času dětí a mládeže. Z výzkumu vyplynulo, že existuje mnoho možností, jak získat potřebnou kvalifikaci pro práci s dětmi a mládeží ve volném čase. První možností, jak ji získat je formální vzdělání, a to konkrétně absolvováním SŠ, VOŠ nebo VŠ s pedagogickým zaměřením. Toto je obecně platné ve všech zařízeních, která se věnují práci s dětmi a mládeží ve volném čase. Druhou možností je tzv. neformální vzdělávání, které je v tomto případě zastoupeno celou řadou kurzů, přednášek a školení. Některé tyto kurzy jsou akreditovány MŠMT, což jim, podobně jako v případě absolvování formálního vzdělání, zajišťuje platnost skrze všechna zařízení. Náplň, cíle a osnovy těchto kurzů vychází z Koncepce dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Výzkum dále potvrdil, že každá organizace si vytvořila systém vlastního vzdělávání, mimo kurzů akreditovaných MŠMT, které odpovídají vnitřním potřebám a filozofii jednotlivých organizací. Významným faktem je však to, že zde chybí kurzy, které by se zaměřily na odbornou přípravu pro práci s dětmi a mládeží s postižením. Tato bakalářská práce tak může sloužit jako praktický návod pro ty, kteří uvažují o práci s dětmi a mládeží ve volném čase nebo se chtějí v této oblasti dále vzdělávat. Dále může tato práce sloužit ke studijním účelům.