Zahraniční podněty k transformaci dětských domovů v České republice

Abstract

Bakalářská práce se věnuje aktuálnímu tématu transformace ústavní výchovy, konkrétně transformace dětských domovů v České republice. Vzhledem k faktu, že podobným procesem obměny prošly v minulosti i některé další evropské země, je možné v těchto zemích hledat inspiraci. Z důvodu podobné či z části shodné historie a kultury byly vybrány dvě sousední země - Slovenská republika a Rakouská republika. Cílem práce je porovnat systém, strukturu, organizaci a pedagogickou činnost v ústavních zařízeních realizujících výchovu dětí bez závažných poruch chování v České republice a ve dvou výše uvedených zemích. Pro dosažení tohoto cíle bylo využito studia a analýzy tuzemských a zahraničních odborných informačních zdrojů a legislativy. Text je rozdělen do čtyř kapitol. První část je zaměřena na problematiku dětských domovů v České republice, konkrétně na základní charakteristiku těchto zařízení, jejich systém a organizaci, cílovou skupinu, pozitiva a negativa systému ústavní výchovy, trendy transformace a náhradní rodinnou péči. Následující dvě kapitoly jsou vzhledem k cíli práce strukturovány obdobně, přičemž pojednávají o současných podobách realizace ústavní výchovy v dětských domovech v Rakouské republice a ve Slovenské republice. V obou výše zmíněných státech funguje v nějaké podobě profesionální pěstounská péče, z tohoto důvodu je jí také v příslušných kapitolách věnován určitý prostor. Poslední část bakalářské práce je věnována porovnání zjištěných informací ve zmíněných zemích. Porovnání systémů v jednotlivých státech se může stát zdrojem inspirace pro transformaci ústavní výchovy v České republice. Prvním takovým podnětem je sjednocení problematiky pod jedno ministerstvo, například pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Výchovu v ústavních zařízeních ve srovnávaných zemích má v gesci vždy jedno ministerstvo. Zřejmý je také ve srovnání s okolními státy vysoký počet dětí umístěných v ústavních zařízeních v České republice, a to s ohledem na celkový počet dětí v zemi. Jeho snížení by mohla napomoci změna legislativní úpravy, která by řešila umísťování dětí do zařízení ústavní výchovy. V sousední Rakouské republice se zřizují dětské domovy pouze pro nízký počet dětí. V České republice může být dítě umístěno do ústavního zařízení i z důvodu neschopnosti rodičů zajistit hmotné zabezpečení. Ve Slovenské republice tato skutečnost není možná, a proto by bylo vhodné se i v tomto směru nechat inspirovat. Podnětem pro náš současný systém je i rozšíření forem náhradní výchovy, aby bylo možné citlivěji a pružněji reagovat přiměřeně vzhledem k situaci a nedocházelo by k trvalým zásahům do biologické rodiny. V tomto směru se jeví jako nevyhovující současná právní úprava, která umožňuje nařídit ústavní výchovu nebo předběžné opatření na dobu neurčitou. Naproti tomu ve Slovenské republice funguje institut dočasného odnětí dítěte z rodiny na dobu nejvýše půl roku. Bylo by vhodné, aby podobný institut existoval i v České republice, nebo aby se přinejmenším nastavila nejvyšší časově vymezená hranice pro platnost nařízení ústavní výchovy. Při diskuzích o transformaci systému v České republice v odborných kruzích se nejčastěji hovoří o nahrazení výchovy v ústavním zařízení profesionální pěstounskou péčí. Ta dlouhodobě funguje jak v Rakouské republice, tak ve Slovenské republice. I mezi těmito dvěma zeměmi lze ale nalézt významné rozdíly, z nichž patrně ten nejstěžejnější je formální vztah k dítěti. V prvně jmenované zemi jsou pěstouny fyzické osoby, zatím co ve druhém případě nese odpovědnost k tomu zřízená organizace, s nimiž jsou pěstouni v pracovně právním vztahu.