Mezigenerační názory a postoje na péči o seniora v rodině

Abstract

Demografické změny ve vyspělé společnosti poukazují na stárnutí populace, což má velký vliv na sociální služby a služby domácí péče. Jelikož pobytové sociální služby mají nedostatečnou kapacitu pro pojmutí všech svých žadatelů, dostává se do popředí domácí péče zajišťovaná rodinnými příslušníky. Ve své práci jsem si stanovila za cíl zjistit, v čem se liší názory mladé, střední a předseniorské populace na péči o seniora v rodině. Při psaní práce jsem se opírala o dostupnou literaturu a internetové zdroje věnující se zejména problematice stáří a stárnutí, rodinné péče a terénním službám, které je možné při péči o seniora v domácím prostředí využít. Teoretickou část jsem rozčlenila do osmi kapitol. První z nich se věnuje změnám sociálním, kdy dochází k významným změnám v sociálních rolích. Zároveň jsou v této kapitole popsány mýty, které jsou v naší společnosti zažité a seniory devalvují. V následující jsou popsány psychické změny ve stáří, změny ve vnímání, chování a prožívání starého člověka a ageismus jako výsledek očekávání společnosti. Třetí kapitola popisuje zvýšenou potřebu víry ve stáří, která často narůstá v souvislosti s omezením různých kompetencí, jako reakce na mnohé zátěže a ztráty, ale i v souvislosti s vědomím blízkosti vlastní smrti. Dále se tato práce zabývá zdravotním stavem stárnoucího člověka, jsou zde popsány fyziologické změny související s chronologickým věkem i nejčastější onemocnění, jejichž výskyt vzrůstá se stoupajícím věkem. Zvláštní zřetel je zde dán na psychiatrická onemocnění, která jsou ve stáří často diagnostikována. Další oblast teoretického oddílu charakterizuje umírání a smrt, kdy tyto dva jevy jsou dnešní společností odsouvány na okraj zájmu a dochází k jejich tabuizaci. Jsou zde popsány modely péče o umírající, model domácího umírání a model institucionální, kdy jedinec umírá ve zdravotnickém nebo sociálním pobytovém zařízení. V další kapitole je pozornost věnována zejména demografickým změnám v České republice. S prodlužováním předpokládané délky života stoupá nutnost domyslet i zdravotní a sociální důsledky. Evropská unie na tomto základě vytvořila Akční plán pro zdravé a důstojné stáří, který by měl do budoucna ulevit zdravotnímu i sociálnímu rezortu. Následující kapitola se zaobírá rodinou seniora, která představuje pro seniora zázemí a jistotu. V případě omezení soběstačnosti je rodina pro stárnoucího člověka také zdrojem pomoci psychické, fyzické i hmotné. V takových případech se rodina musí rozhodnout, jestli o seniora pečovat bude nebo ne. Zde však přichází výrazný tlak společnosti na altruistické poskytování pomoci, na druhé straně společnost klade nároky na kariéru, osobní růst a rozvoj jedince. Poslední úsek teoretické části práce je věnován službám domácí péče. Tyto služby poskytují seniorovi se sníženou soběstačností pomoc, aby mohl déle setrvat ve svém přirozeném prostředí a nebyl nucen pobývat v institucionálním zařízení. Služby, které lze při domácí péči využít, jsou zejména pečovatelská služba, domácí asistence, domácí zdravotnická péče a domácí hospicová péče. Praktická část mé práce je zpracována kvalitativním zpracováním dat za využití metody polostrukturovaného rozhovoru. Výběr respondentů odpovídal filosofii zakotvené teorie. Jako významné se při zkoumání jednotlivých generací jevilo ekonomické postavení a rodinný stav, čemuž podléhal výběr respondentů. Cílem tohoto výzkumu bylo zjištění, v čem se liší názory daných generací na péči o seniora v domácím prostředí, kdy pečovateli jsou rodinní příslušníci. Z výzkumu vyplynulo, že všichni respondenti považují domácí péči za ideální vzhledem k potřebám seniora, který v domácím prostředí necítí tolik stud, má své soukromí a má nablízku osoby, které zná a v ideálním případě k nim má blízký citový vztah.