Závislost objemové aktivity 131I v čističce odpadních vod nemocnice na podaném množství léčebného 131I na oddělení nukleární medicíny

Abstract

Tématem práce je řešení radiační ochrany na pracovišti nukleární medicíny s lůžkovým oddělením v souvislosti s léčbou onemocnění štítné žlázy radioizotopem 131I. V teoretické části se práce stručně zabývá anatomií a patologií štítné žlázy a způsoby její léčby, dále pak základními vlastnostmi radioizotopu 131I a historií oboru nukleární medicíny a radiační ochrany. V praktické části je pak provedena kontrola účinnosti řešení radiační ochrany při nakládání s tekutým odpadem a ověřena korelace aktivity odpadů s aktivitou podaných radiofarmak. Zhoubné nádory štítné žlázy tvoří 0,5?1 % všech nádorových onemocnění. Některé typy těchto nádorů, histologicky diferencované, si uchovávají schopnost vychytávat z krve jód a jsou tak vhodné k léčbě radioizotopem jódu. Jsou proto nejčastěji léčeným typem nádorů na odděleních nukleární medicíny. Základem terapie bývá chirurgické odstranění nádorové tkáně, obvykle celé štítné žlázy, a podání izotopu 131I. Léčba štítné žlázy se provádí vždy za současné hospitalizace pacienta na oddělení nukleární medicíny s lůžkovou částí. Izotop 131I je smíšeným ? a ? zářičem a po podání nemocnému je zdrojem radiační zátěže pro personál nemocnice i pro případné jedince z obyvatelstva. Současně dochází k jeho vylučování z organizmu močí, stolicí a potem. Proto je třeba věnovat značnou pozornost ochranným opatřením. Vzhledem k závažnosti této problematiky a důrazu kladenému v současné době na ochranu před ionizujícím zářením jsem si tuto problematiku vybrala jako téma své bakalářské práce. Cílem praktické části práce bylo prověřit, zda jsou limity stanovené vyhláškou č. 307/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. o radiační ochraně současným systémem nakládání s kapalnými odpady lůžkové části Oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice dodržovány. Byly stanoveny dvě hypotézy: Provozní předpisy a současné programové vybavení technického zařízení sloužící k automatickému vypouštění odpadních vod z lůžkové části oddělení nukleární medicíny jsou dostačující k tomu, aby limity dané vyhláškou nebyly překročeny; druhá hypotéza pak předpokládá, že hodnoty objemové aktivity odpadních vod ve vypouštěcí nádrži nemocniční čističky odpovídají aktivitě radiofarmaka podaného pacientům léčeným na Oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice. Pro účely této práce byla jednou týdně po dobu dvou měsíců pomocí studnového detektoru měřena aktivita odpadu ve vypouštěcí nádrži nemocniční čističky odpadních vod, aby bylo možno ověřit, zda nepřekračuje uvolňovací úroveň 455 Bql-1 stanovenou v příloze vyhlášky č. 307/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. Měřením bylo zjištěno, že průměrná aktivita odpadu ve sledovaném období byla 279,8 Bql-1, přičemž nejvyšší aktivita naměřená 18. 3. 2013 činila 373 Bql-1. Ve sledovaném období nedošlo v žádném týdnu k překročení zákonem stanovené uvolňovací aktivity. Současně byla prokázána korelace hodnot podané radioaktivity s radioaktivitou odpadních vod. Podařilo se tak prokázat obě hypotézy práce. V práci se podařilo prokázat, že limity stanovené vyhláškou č. 307/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. o radiační ochraně jsou současným systémem nakládání s kapalnými odpady lůžkové části Oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice dodržovány.