Alternativní metody léčby u onkologicky nemocných

Abstract

Karcinom prsu je nejčastěji diagnostikovaný zhoubný nádor u žen v ČR. V současné době je k dispozici několik druhů vědecké léčby, přesto se jedná o onemocnění velmi závažného charakteru a představuje hrozbu nevyléčitelného onemocnění. Je proto pochopitelné, že ženy trpící onemocněním rakoviny prsu, potažmo všichni onkologičtí pacienti i jejich blízcí, věnují značené úsilí k získání informací o všech dostupných možnostech léčby, které by mohly pomoci zvrátit nepříznivou diagnózu. Proto se často uchylují k volbě některé z terapií, jež nabízí alternativní medicína. Alternativní medicína disponuje širokou škálou metod, problémem ovšem zůstává fakt, že pozitivní účinky některých terapií nejsou vědecky ověřeny (15). Vzhledem k tomu, že onkologické nemoci jsou velmi závažné, představuje pro onkologické pacienty alternativní terapie riziko zejména ve chvíli, kdy těmito metodami zcela nahradí metody vědecké. Cílem této práce je zjistit postoj žen, které trpí či trpěly karcinomem prsu, k alternativním metodám léčby tohoto onemocnění. Mezi dílčí cíle práce patří zjistit, jaké je povědomí žen o typech alternativní léčby v onkologii, jak se v průběhu nemoci měnil postoj žen s rakovinou prsu k tomuto způsobu léčby jejich nemoci, jak tyto metody ovlivnily život pacientek a jaké z nich jsou jim nejbližší. Dále jaké je povědomí žen s karcinomem prsu o rizicích alternativní medicíny. V teoretické části práce se zabývám biologickými a psychosociálními aspekty karcinomu prsu a také klasickými a alternativními terapiemi, jež mohou být v průběhu léčby využity. Jelikož je problematika onemocnění karcinomem prsu individuální oblastí, předpokládá se, že se bude jednat o informace intimního charakteru. Proto jsem považovala za vhodné použít kvalitativní formu výzkumu. Pro tuto problematiku jsem zvolila techniku polostrukturovaného rozhovoru, pro jehož realizaci jsem si připravila seznam návodných otázek a dle potřeby pokládala otázky doplňující. Resondentky k rozhovorům jsem získala pomocí techniky snowball, tedy nabalováním. Využila jsem kontaktu na ženu z mého okolí, kterou dobře znám. Rozhovory s jednotlivými ženami jsou zpracovány ve formě případových studií. Zpracovala jsem 7 případových studií. Osloveno bylo 11 žen, 4 ženy spolupráci odmítly. Ženy jsem po provedení rozhovoru rozdělila v podstatě do 3 kategorií dle jejich obecného postoje k alternativním terapiím léčby jejich onemocnění. Společným znakem u všech žen byl fakt, že ani jedna nezanedbala či neporušila předepsaný plán klasické léčby, který stanovil tým specialistů. Dvě z nich o přerušení klasické léčby ovšem krátce uvažovaly. Největší část respondentek se přiklonila k postoji, který byl spíše nakloněn alternativním léčbám. Byly přístupné využívat metody, o nichž byly přesvědčené, že jejich zdraví neuškodí, i kdyby neměly pozitivní dopad. Dvě ženy uvedly, že jsou zcela přesvědčeny, že některé alternativní terapie v onkologii jsou prospěšné. Dvě respondentky vnímaly alternativní terapie spíše jako pozitivní, jejich účinkem si ale zcela jisté nebyly. Další tři respondentky měly naopak negativní postoj k alternativní medicíně v onkologii. Jedna z žen uvedla, že je k tomuto postoji vedla špatná zkušenost její přítelkyně s touto léčbou, byť při léčbě nemoci zcela jiného charakteru. Většina respondentek během nemoci využila některou z metod alternativní medicíny, i přesto, že některé z nich jim nepřikládaly velkou váhu a důvěru. Pouze dvě ženy, jež zaujaly k léčbě zcela negativní postoj, si nejsou vědomy využití některého druhu této terapie. Mezi nejčastěji využívané metody patřily potravinové doplňky. Méně žen (2) využilo biotroniku, homeopatii a akupunkturu.