Fyzioterapie u pacientů po úrazech páteře a míchy

Abstract

Každým rokem u nás i ve světě v souvislosti s naším životním stylem narůstá počet osob s poškozením míchy. K poranění míchy dochází obvykle úrazem při současném poranění páteře, kdy je komprimován páteřní kanál luxovaným obratlem nebo kostěnými úlomky. Postižení bývají častěji mladí lidé, více muži. Nejčastější příčinou jsou pády z výšky dopravní nehody a sportovní úrazy. Jedinec s tímto postižením nemá jen omezení ve smyslu ztráty hybnosti či citlivosti, často je ohrožen nejrůznějšími zdravotními komplikacemi. Proto je velmi důležitá komplexní péče a intenzivní rehabilitace, která je v České republice zajištěna v rámci spinálního programu v délce 6-9 měsíců. Rehabilitace je však potřebná nejen v akutním období po úrazu, ale má své nezastupitelné místo i v chronickém stádiu míšního poranění. Cílem bakalářské práce bylo zmapovat problematiku poranění páteře a míchy z pohledu fyzioterapie. Na základě vymezeného cíle byly stanoveny následující výzkumné otázky. Jaké fyzioterapeutické postupy mohou být použity u těchto pacientů v subakutním stádiu a jaké v chronickém stadiu míšní léze. Byl proveden kvalitativní výzkum formou kazuistik. Data byla získána metodou rozhovoru, pozorování, analýzou dokumentů a kineziologickým rozborem. Bylo provedeno standardní vyšetření vztahující se k problematice míšní léze, do kazuistik byly zaneseny jen ty nejpodstatnější vyšetření a výsledky, které byly v průběhu terapie zjištěny. Výzkumný soubor tvořili čtyři probandi. Dva pacienti v subakutním a dva pacienti v chronickém stádiu míšní léze úrazové etiologie. Výzkum byl prováděn na Spinální jednotce Kliniky úrazové chirurgie FN Brno a v Rehabilitačním a regeneračním centru Borovany. Fyzioterapeutické postupy v subakutní fázi míšního poranění směřují k prevenci dekubitů, kontraktur, bolestí, zachování optimální pohyblivosti všech kloubů, zaměřují se na dechovou rehabilitaci, udržení a posílení zachovaného motorického potenciálu, na aktivaci motoriky přechodové oblasti míšní léze se snahou aktivovat motoriku co nejdistálněji a zlepšit tak celkovou fyzickou kondici. Cílem je využít a podpořit funkční schopnosti pacienta v co největší míře a kvalitě a následně vytvořit náhradní funkční mechanismy. Ze speciálních metod jsou k terapii využívány nejčastěji metody na neurofyziologickém principu. Důležitou součástí je postupná vertikalizace pacienta, nácvik rovnovážných reakcí jako je nácvik sedu, opora o horní končetiny, udržení v určitých polohách a dále funkční trénink, tedy mobilita na lůžku, sebeobsluha, přesuny, nácvik ovládání vozíku, nácvik náhradního funkčního úchopu. Pacienti se navracejí do života s velkým handicapem, často jsou odkázáni na pomoc druhých, učí se používat vozík a jiné pomůcky. Mají před sebou roky života, ve kterých se musí potýkat s následnými stavy po svém úrazu. V chronickém období je důležité udržování fyzické kondice, prevence možných komplikací především dekubitů a kloubních kontraktur. Fyzioterapeut řeší důsledky přetěžování exponovaných svalových skupin, sleduje vertebrogenní potíže, bolesti kloubů nebo svalové dysbalance. V tomto období mohou pacienti navštěvovat ambulantní fyzioterapie nebo využít udržovacích pobytů v rehabilitačních ústavech. Smyslem práce bylo připomenout základní a nejdůležitější oblasti v péči o spinální pacienty a ukázat význam fyzioterapie nejen v období zajištěné komplexní péče v rámci spinálního programu, ale rovněž z pohledu dlouhodobé péče o tyto pacienty, neboť rehabilitace by měla pacienta provázet celým dalším životem.