Fyzioterapie u pacientů s rupturou ligamentum cruciatum anterius (LCA) při chirurgické a konzervativní terapii

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou poranění předního zkříženého vazu (ligamentum cruciatum anterius - LCA). Přední zkřížený vaz je důležitým stabilizátorem kolenního kloubu. Při lézi LCA dochází k závažným biomechanickým změnám kolene. K poškození LCA nejčastěji dochází násilnou hyperextenzí nebo rotací kolenního kloubu. Poranění LCA je dnes poměrně častým zraněním. Ve sportovní medicíně se u pacientů ve věku 16-45 let vyskytuje s incidencí 1 na 1750 obyvatel. V současné době je terapie poškozeného LCA velmi účinná, a to především díky moderním přístupům v medicíně a následné rehabilitaci. Součástí této práce je rozbor anatomie a biomechaniky kolenního kloubu, v další části jsou popsány mechanismy poranění LCA, vyšetřovací metody a možnosti následné terapie. Část této práce je věnována porovnání konzervativní a chirurgické terapie. V této kapitole jsou zmíněny okolnosti, podle kterých se rozhoduje mezi konzervativní a chirurgickou terapií. Pro výběr vhodné terapie jsou nejdůležitější individuální potřeby pacienta. Hlavním cílem této práce bylo porovnání efektivity léčebných postupů u konkrétních pacientů a sestavení krátkodobého a dlouhodobého léčebného plánu. Pro praktickou část bakalářské práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Byli zkoumáni 3 probandi po operativní a 2 po konzervativní terapii. Sledování a terapie u chirurgicky léčených pacientů probíhalo mezi 2. a 6. pooperačním týdnem, výzkum u konzervativních pacientů probíhal po dobu 6 týdnů. Pacienti byli převážně sportovci ve věku 18 až 24 let. Bylo u nich provedeno vstupní a výstupní kineziologické vyšetření, rehabilitační léčba a hodnocení úspěšnosti léčby pomocí Lysholmova bodového skóre. Toto skóre vyjadřuje funkčnost kolenního kloubu. Celkové skóre se určí na základě bodového hodnocení stability kolenního kloubu, bolesti, otoku aj. Vstupní hodnocení Lysholmova bodového skóre se u operativně léčených pacientů pohybovalo v rozmezí 32-34 bodů, při výstupním hodnocení skóre vzrostlo na 48-75 bodů. Vstupní hodnocení se u konzervativně léčených pacientů pohybovalo mezi 73-76 body, při výstupním vyšetření hodnocení vzrostlo na 76-81 bodů. K většímu bodovému nárůstu došlo u operovaných pacientů. U pacientů po plastice LCA je při kvalitně provedené rehabilitaci možný nárůst hodnocení až na plných 100 bodů (hodnocení excelentní). U konzervativní terapie je šance k dosažení této hranice podstatně menší. Dalším důležitým údajem v této práci jsou výsledky antropometrie. Ukázalo se, že mezi vstupním a výstupním měřením došlo k velmi podobnému nárůstu svalové hmoty u všech pacientů. Nárůst obvodu quadriceps femoris se pohyboval okolo 1,5cm a tricepsu surae okolo 1cm. Při výstupním vyšetření se ukázalo, že u většiny pacientů stále chybí minimálně 1cm v obvodu quadriceps femoris oproti zdravé noze. Podobný ukazatel se objevil také u testování svalové síly. Vyšetření bylo zaměřeno převážně na testování extenzorů a flexorů kolenních kloubů. U všech pacientů došlo k nárůstu svalové síly. U operovaných pacientů bylo maximálně dosaženo svalové síly 4+. Rozsah flexe kolenního kloubu se u operovaných pacientů zvýšil během terapie přibližně o 40% (odpovídá nárůstu 50° mezi vstupním a výstupním vyšetřením). Průměrná flexe kolene v 6. týdnu po operaci byla 100°. Krátkodobý rehabilitační plán se prvotně zaměřuje na odstranění otoku a bolesti. Dále je pozornost věnována nácviku chůze o francouzských holích a obnovení rozsahu pohybu v kolenním kloubu a jeho stabilizaci. Cílem dlouhodobého rehabilitačního plánu je postupný návrat ke společenským a sportovním aktivitám. V popředí dlouhodobého léčebného plánu je důležitý kvalitní svalový trénink. Závěrem je důležité sdělit, že se nedá jednoznačně určit, zda je vhodnější či účinnější chirurgická nebo konzervativní terapie. Pro rozhodování se musí vzít v potaz individuální potřeby pacienta. Práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů ke zkvalitnění péče o pacienta s diagnózou rpt. LCA.