Fyzioterapie u pacientů se zlomeninou kosti stehenní v krčku

Abstract

Bakalářská práce se zabývá tematikou fyzioterapie u pacientů se zlomeninou kosti stehenní v krčku. Kost stehenní je nejsilnější a nejdelší kostí v lidském těle, jež zajišťuje jeho stabilitu. Rizikové místo zlomeniny krčku je místo zúžení a přechodu dlouhé kosti stehenní v kloubní hlavici zapadající do kyčelního kloubu. Vlivem vysoko-energetického působení na kost, nejčastěji při sportech a autonehodách, dochází ke vzniku zlomenin u mladších lidí. Častější se však zlomeniny vyskytují u starších jedinců, spíše u žen, a to v souvislosti s vlivem postmenopauzální osteoporózy. Celostátní statistiky ukazují, že tímto poraněním ročně trpí kolem 10 000 lidí, a to hlavně ženy. Pravděpodobnost pádu u 20% žen ve věku 60-65 let je nejméně jedenkrát za rok. Ve věku 80-84 let se pravděpodobnost pádu týká každé třetí ženy (Trča, Kudrna, Hořejší, 2008). V teoretické části bakalářské práce je popsána anatomie kosti stehenní a kosti pánevní, které se společně podílí na stavbě kyčelního kloubu. Dále se v práci zabývám biomechanikou kyčelního kloubu, a to včetně etiologie, klasifikace a diagnostiky kosti stehenní spolu s možností léčby operativní a konzervativní. Samostatnou kapitolu tvoří fyzioterapie u zlomeniny kosti stehenní v krčku. V praktické části je využito metody kvalitativního výzkumu s využitím pozorování a rozhovoru. Z metod pozorování byly vybrány: aspekce, palpace, goniometrické a antropometrické vyšetření, vyšetření chůze, zkrácených svalů a svalové síly, které je porovnáno během zahájení a ukončení terapie. Pro výzkum byli vybráni pacienti z pracoviště traumatologického oddělení České Budějovice, a.s. V práci jsou zkoumány dvě skupiny. První skupinu tvoří muž léčený cestou konzervativní a žena po 1,5 roce staré zlomenině kosti stehenní, původně léčená osteosyntézou, ale z důvodu nekrózy indikována k TEP. Oba tito pacienti byli sledováni po dobu šesti týdnů. U druhé skupiny probíhala terapie po dobu osmi dní v raném stádiu po operaci. Tvořila ji žena léčená osteosyntézou, hřebem PFN a muž po TEP. Před zahájením terapie byli všichni pacienti seznámeni s postupem a cílem terapie.Cílem práce je zmapovat fyzioterapeutické postupy používané při léčbě u pacientů po zlomenině kosti stehenní v krčku zahrnující plán krátkodobý i dlouhodobý. Krátkodobý plán je zaměřen především na ústup otoku a bolesti, na obnovení svalové síly a pohyblivosti a na nácvik chůze o dvou francouzských berlích. Cílem dlouhodobého plánu je snaha přiblížit se stejné kvalitě životě, jaká byla před úrazem, a to především díky zajištění lepší stability jako prevence proti pádu.U všech zkoumaných pacientů došlo relativně brzy ke zlepšení otoku a zmenšení bolesti, a to především u pacientů operativně léčených. Další důležitou součástí terapie je vertikalizace pacienta, která je v konzervativní léčbě dovolena nejdříve po šesti týdnech upoutání na lůžku. V porovnání s tímto typem léčby je léčba operativní výhodnější, neboť dovoluje rychlejší sestup z lůžka, čímž se většinou pacient vyhne komplikacím jako jsou tromboembolická nemoc, pneumonie či proleženiny. Smyslem mé práce je zmapování a připomenutí používaných prostředků fyzioterapie, nikoliv zhodnocení účinnějšího typu léčby pro daný typ, neboť nelze tento stav na tak úzkém vzorku pacientů posoudit.