Přednemocniční neodkladná péče o pacienty s otravami oxidem uhelnatým

Abstract

Bakalářská práce se zabývá tématem přednemocniční neodkladné péče o pacienty s otravami oxidem uhelnatým. Tato problematika je známá už řadu let, ale až v poslední době se začala více objevovat v médiích. Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn, který není smysly rozpoznatelný. Vzniká jako vedlejší produkt nedokonalého spalování uhlíkatých látek. Po jeho inhalaci dochází k výraznému narušení dodávky kyslíku do tkání. Závažnost těchto projevů závisí na intenzitě otravy. Cílem této práce bylo zmapovat problematiku ošetřování klienta s podezřením na otravu oxidem uhelnatým z pohledu zdravotnické záchranné služby a ostatních složek integrovaného záchranného systému. Dále jsem prověřovala znalosti laické veřejnosti v souvislosti s otravami oxidem uhelnatým. Výzkum probíhal formou polořízených rozhovorů se zdravotnickými záchranáři a lékaři Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje. Stejný postup výzkumu proběhl i u Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Výzkumný soubor tvořilo devět respondentů různého pohlaví, věku a délky praxe. Respondentům bylo položeno osm otázek, které zjišťovaly, s kolika případy týkající se otrav oxidem uhelnatým se ve své praxi setkali. Dále jaké nejčastější důvody vzniku intoxikace otravu způsobily a následně jaká péče byla u intoxikovaných poskytnuta. U laické veřejnosti byly znalosti zjišťovány technikou ankety. I tento výzkumný soubor tvořilo devět respondentů, kteří byli náhodně osloveni v prostorách školy, při cestování po městě, v obchodních centrech a při sportovních událostech. Mezi dotazovanými se nejčastěji objevili studenti, dále pak například zdravotní sestra nebo zástupce ředitele jedné firmy. Dotazovaní odpovídali na sedm předem předtištěných otázek. Smyslem těchto otázek bylo zjistit, jaké má alespoň malá část laické veřejnosti povědomí o otravách oxidem uhelnatým. Zda se s intoxikací oxidem uhelnatým někdy setkali, jak by se v této situaci zachovali a jakým způsobem by případně poskytli první pomoc. V obou částech výzkumu jsou výsledky prezentovány v tabulkách z důvodu lepší přehlednosti. V rozhovorech se ukázalo, že co se týče výskytu intoxikace oxidu uhelnatého, nezáleží velmi na délce praxe, neboť i osoby pracující v oboru již delší dobu, nemají tak velký počet zásahů u otrav oxidem uhelnatým jako někteří jejich kolegové, kteří se v praxi pohybují jen pár let. Dále bylo zjištěno, že k nejvíce případům intoxikace oxidem uhelnatým došlo v souvislosti s karmou a následně pak při požárech. Zdravotní stav postižených se pohyboval od lehkých otrav až po velmi těžké otravy s následkem smrti. V závislosti na těchto stavech byla odborníky poskytnuta adekvátní přednemocniční péče, která byla následně dokončena v nemocničním zařízení. Ukázalo se, že ačkoliv většina respondentů nedokázala s jistotou říci, zda se počet otrav oxidem uhelnatým zvyšuje či snižuje, jejich odpovědi se ve většině případů shodují, že výskyt spíše klesá. Co se týče laické veřejnosti, jednalo se pouze o malou část respondentů a výsledky výzkumu tedy nemůžeme kvantifikovat. Tato část výzkumu ukázala, že i když se z dotazovaných nikdo s intoxikací oxidem uhelnatým nesetkal, ve většině případů respondenti věděli, jak se v případě otravy chovat a jakým způsobem poskytnout první pomoc. Nejčastějším zdrojem jejich informací o otravách oxidem uhelnatým a první pomoci byly znalosti získané během studia. Další podrobnosti týkající se výzkumu jsou podrobně rozepsány v diskuzi. Všeobecné povědomí lidí o otravách se díky vzdělání a médiím udržuje na slušné úrovni. Není radno však intoxikace podceňovat. Opakování je matka moudrosti, a proto je dobré neustále si znalosti prověřovat, aby v případě potřeby nebyl člověk zaskočen a věděl, jak se v dané situaci zachovat. Život máme jen jeden, a je zbytečné kvůli neznalosti riskovat.