Preference sociálních služeb u rodičů dětí s poruchami autistického spektra v Jihočeském kraji

Abstract

Sociální služby a vůbec veškeré činnosti pro děti s poruchami autistického spektra jsou natolik specifické, že by měly být pro každé dítě individuální. Jelikož je jasné, že toho nelze nikdy docílit, měli by mít rodiče alespoň možnost výběru služby, která je pro jejich děti nejvíce přínosná. Oni sami své dítě znají ze všech lidí na celém světě nejlépe a proto by jejich názory měly být i hlavním vodítkem při plánování rozvoje sociálních služeb. Toto se samozřejmě netýká pouze dětí s poruchou autistického spektra, ale všech dětí, které sociální služby využívají. Proto také názory rodičů, v tomto případě právě rodičů dětí s poruchami autistického spektra, jsou hlavní náplní mého výzkumu, který jsem se snažila zmapovat co možná nejobjektivněji. Chápu všechny, kteří se odmítli zapojit, protože mají starostí sami víc než dost, a jsem vděčná všem, kteří se zapojili a spolu se mnou věří, že pokud se o problémech bude mluvit, může se možná i dosáhnout změny. Rodiče dětí s poruchou autistického spektra, se kterými jsem se dosud setkala patří mezi lidi, kteří se nezabývají zbytečnostmi a malichernostmi. Jsou to lidé, pokorně nesoucí tento svůj úděl a s láskou pečující o své děti. A takových lidí by si měla společnost vážit a maximálně jim pomáhat. Ke zpracování jsem použila odbornou literaturu a internetové zdroje, týkající se tohoto tématu. První kapitola se týká stručné charakteristiky některých poruch autistického spektra, jako dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, jiná dezintegrační porucha, Rettův syndrom a jiné pervazivní vývojové poruchy, potřeb a dovedností dětí s poruchou autistického spektra, které, pokud se v nich budou zdokonalovat, nejlépe za odborného vedení ve speciálních centrech, tak jim mohou pomoci ke snadnější a samostatnější cestě životem a rodičům tím výrazně uberou práci, což si bezpochyby zaslouží a dále jsem vybrala ze zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách a z vyhlášky 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, některé sociální služby, které by byly náplní svých činností pro tyto děti vhodné. Tím však nechci nikomu tyto služby vyzdvihovat, ani nechci ubírat na důležitosti službám, v této práci neuvedeným. Ve druhé kapitole jsem popsala cíle práce a formulovala hypotézy a ve třetí kapitole je popsán metodický postup. Čtvrtá kapitola je zaměřena na výsledky výzkumu, převážně graficky znázorněné, na statistické vyhodnocení a ověření hypotéz. V páté kapitole je diskuze o potřebách a spokojenosti respondentů a srovnání podle odborných zdrojů. V závěru jsem se snažila shrnout názory respondentů s názory svými. Jako všichni lidé, tak i rodiče dětí s PAS mají různé povahové a osobnostní rysy. Někdo je skromnější, někdo náročnější. A není na světě nikdo, kdo by se zavděčil všem. V příloze přikládám dotazník, použitý k výzkumu v tištěné podobě. Používala jsem i dotazníku elektronického, který obsahoval stejné údaje jako tištěný, proto odkaz na něj neuvádím. Další přílohou je seznam některých poskytovatelů sociálních služeb, kteří poskytují služby mimo jiné i osobám s poruchami autistického spektra.