Informovanost o canisterapii v Jindřichově Hradci

Abstract

Bakalářská práce byla sepsána za účelem zjištění informovanosti o problematice canisterapie v Jindřichově Hradci. Canisterapie je založena na interakcích mezi člověkem a psem, proto se v teoretické části autorka zabývá krátce i historií tohoto vztahu. Dále již přechází k historii zooterapie a vymezení pojmů užívaných při zooterapii. Následující kapitoly objasňují praktikování zooterapie, čili jaká zvířata se při této metodě používají, jaké metody jsou uplatňovány a dále jakých forem je možno při praktikování zooterapie využívat. Neméně důležitou kapitolou je pak kapitola, která se zabývá organizacemi, které zooterapii zastřešují. Následuje kapitola, kde autorka vymezuje zooterapii i v legislativě a shrnuje důležité zákony, které se k práci se zvířaty vztahují. Další část bakalářské práce je vymezena pro canisterapii. Je zde vysvětlen vznik pojmu, přiblížena historie canisterapie a její vývoj na území České republiky. Autorka se zde zaměřuje také na podmínky praktikování canisterapie v České republice a to jak podmínky ze strany psa, tak i terapeuta, zařízení a klienta. V úvodu praktické části bakalářské práce autorka popisuje cíl práce, věnuje se popisu metod a technik výzkumu. Pro realizaci výzkumu bakalářské práce je zvolen kvantitativní výzkum a technika dotazování. Ve výsledcích je použita popisná statistika a výsledky dotazníkového šetření jsou pro přehlednost doplněny o grafy. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak jsou informováni o canisterapii pedagogové středních škol v Jindřichově Hradci a pracovníci (sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách) ze zařízení sociálních služeb taktéž v Jindřichově Hradci. Pro potřeby výzkumu byly stanoveny dvě hypotézy. Hypotéza 1: Informovanost o canisterapii je u pracovníků v zařízeních sociálních služeb vyšší než u pedagogů středních škol v Jindřichově Hradci. Hypotéza 2: Respondenti, kteří vlastní psa, jsou více informováni o canisterapii než ti, kteří ho nevlastní. Pro potvrzení či jejich vyvrácení byly hypotézy otestovány statistickým testem významnosti (T-test) a výsledkem byly dosažené hladiny významnosti. Pro potřebu výpočtu T-testu byly stanoveny nulové hypotézy. H0 (1): Informovanost o canisterapii je u pracovníků v zařízeních sociálních služeb stejná jako u pedagogů středních škol v Jindřichově Hradci. H0 (2): Informovanost o canisterapii je u respondentů, kteří vlastní psa, stejná jako u těch, kteří psa nevlastní. U otázek souvisejících s hypotézami byly stanoveny body a každému respondentovi tak připadlo půrměrné skóre. Toto průměrné skóre mohlo T-test potvrdit, či vyvrátit. Celkem se výzkumu zúčastnilo 100 respondentů. Dotazníkového šetření se účastnilo 60 pedagogů středních škol a 40 pracovníků ze zařízení sociálních služeb. Výsledky výzkumu ukázaly, že 88 % respondentů se s touto podpůrnou metodou, i když jen na teoretické úrovni, již v životě setkalo. Respondenti tudíž dokázali správně odpovědět na otázku, co canisterapie je, přičemž tuto otázku autorka hodnotí jako klíčovou. Dotazník obsahoval další otázky vztahující se k problematice canisterapie a jak výsledky ukázaly, respondenti jsou informováni o podpůrné metodě dostatečně. Jak ukázal statistický výpočet, potvrdily se obě hypotézy. Tedy pracovníci ze zařízení sociálních služeb jsou informováni o canisterapii více, než pedagogové středních škol a respondenti, kteří vlastní psa nebo si jej plánují pořídit, jsou taktéž informováni více než ti, kteří psa nevlastní. Nutno ale podotknout, že rozdíly mezi těmito skupinami testovaných respondentů nejsou tak markantní a dotazovaní byli schopni na otázky z dotazníku odpovědět správně.

Autorka by práci doporučovala pro zařízení sociálních služeb, kde canisterapie neprobíhá, aby měla možnost se o této terapii informovat a případně rozšířit o canisterapii své služby.