Měření osobních dávek pracovníků v radiodiagnostice elektronickým osobním dozimetrem.

Abstract

Radiodiagnostika je poměrně mladý medicínský obor, jehož cílem je zobrazování anatomických struktur, fyziologických a patologických procesů za účelem stanovení diagnózy nebo prognózy nemoci. K tomuto účelu se využívá vlastností ionizujícího záření, které s sebou kromě výhod přináší také negativní účinky. Tyto účinky se projevují i ve zdravých buňkách, ve zdravých tkáních, v lidském organismu. Systém radiační ochrany proto mimo jiné stanovuje limity, které smí zaměstnanci s ionizujícím zářením při výkonu svého povolání obdržet. Kontrolu nad obdrženými dávkami napomáhá zajistit systém dozimetrie. Typy dozimetrů jsou v podstatě dva. Pasivní a aktivní, neboli elektronický Cílem této diplomové práce je porovnat výsledky z osobních filmových dozimetrů s výsledky elektronických dozimetrů DMC 2000 XB vyrobených firmou Merlin Gerin a stanovit zda je elektronický dozimetr vhodný k použití v radiodiagnostice, případně zda může nahradit filmový dozimetr. Měření jsem uskutečnila na radiodiagnostickém oddělení v nemocnici Sušice, o.p.s. Radiologičtí laboranti jsou zde běžně vybaveni osobními filmovými dozimetry. K těmto dozimetrům obdrželi na měřící období sedmi měsíců také osobní elektronické dozimetry. Oba dva druhy dozimetrů nosily dle vyhlášky SÚJB č. 307/2002 Sb., v platném znění na referenčním místě, tj. na levé horní části hrudníku na oděvu. Měření probíhalo u pěti radiologických laborantů a jedním osobním elektronickým dozimetrem bylo měřeno přirozené pozadí. Ve výsledcích z elektronických osobních dozimetrů jsem hodnotila kolektivní dávky všech pracovníků za jednotlivé měsíce, celkovou kolektivní dávku a sumu dávkových ekvivalentů za všechny měsíce u jednotlivých pracovníků. Kolektivní dávka z dávkových ekvivalentů Hp(10) byla většinou vyrovnaná, v listopadu a v prosinci byla poněkud vyšší. To bylo způsobeno vyšší četností operačních výkonů, při kterých byla nutná asistence laboranta s rtg přístrojem na operačním sále. Nevyšší suma dávkových ekvivalentů Hp(10) byla zjištěna u pracovníka č. 1, což je způsobeno opět častější přítomností uvedeného pracovníka na operačním sále. Přestože se laboranti na svých pracovištích střídají pravidelně, jejich vykonávaná činnosti je pouze náhodná. Rozhodně mohu vyloučit, že by se pracovník č. 1 nějakým způsobem odlišoval od ostatních pracovníků, co se radiační ochrany týká, všichni laboranti dodržují stejné principy radiační ochrany. Pro lepší pochopení problematiky jsem do diplomové práce zahrnula také seznámení s pracovními činnostmi, které radiologičtí laboranti vykonávají. Přestože jsem během měření pomocí elektronických dozimetrů zaznamenala několikrát měsíční hodnotu osobního dávkového ekvivalentu Hp(10) vyšší než 0,1 mSv, vyhodnocení filmové dozimetrie za stejné období stanovilo tuto hodnotu jako méně než 0,1 mSv, resp. méně než 0,05 mSv. Z dalšího šetření vyplynulo, že CSOD, s.r.o. je schopna měřit hodnoty = 0,01 mSv, tyto hodnoty však nebyly na filmech ze sledovaných dozimetrů zaznamenány. Neshoda naměřených výsledků tedy nespočívá ve vyhodnocování, ale v nižší citlivosti filmového dozimetru. Součástí diplomové práce se tedy stalo i hodnocení výhod a nevýhod obou typů osobních dozimetrů. Na základě výsledků měření, po uvážení výhod i nevýhod obou typů osobních dozimetrů a při posouzení pracovních činností radiologických laborantů mohu konstatovat, že osobní elektronický dozimetr DMC 2000 XB vyrobený firmou Merlin Gerin je vhodný k použití při činnostech na radiodiagnostickém oddělení a že může plně nahradit filmový dozimetr.