Využití metody triage při MU a její znalost mezi vybranými složkami IZS

Abstract

Tématem diplomové práce je Využití metody triage při mimořádné události a její znalost mezi vybranými složkami integrovaného záchranného systému. Práce je rozdělena na dvě části, a to část teoretickou a část empirickou. Teoretická část obsahuje definici mimořádné události a definici hromadného postižení zdraví. Dále jsou zmíněny organizace, které se na řešení těchto situací podílí. Hlavním bodem této části práce je ovšem problematika samotné triage, a to ve smyslu její historie, elementárního rozdělení a uvedení nejpoužívanějších metod. Důležitá kapitola je také popis dokumentace, která je s touto problematikou spojená, konkrétně se jedná o třídící a identifikační karty z pohledu ZZS a JPO. Posledním bodem teoretické části je zmínka o traumatologickém plánování. Empirická část začíná stanovením tří hypotéz, které se zaměřují na zjištění míry teoretické připravenosti mezi vybranými složkami IZS. První předpoklad byl, že zaměstnanci ZZS mají v oblasti triage lepší znalosti než příslušníci ostatních složek. Zbylé hypotézy kladou stejné požadavky, ale z hlediska délky působení vybraných pracovníků u IZS, kdy se lepší znalosti předpokládají u déle působících pracovníků, a u pracovníků, kteří již mají s problematikou triage nějaké zkušenosti. Kapitola zároveň popisuje statistickou metodu, která umožnila potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz - dvojvýběrový t-test. Metodika popisuje způsob sběru dat pomocí dotazníku, popisuje užité statistické metody a obohacuje je o stanovení elementárních empirických parametrů a jejich komparaci. Zjištěná rozdílnost znalostí v teoretické přípravě byla vyjádřena v procentech. Výsledkem zpracování dat ze sekundárních pramenů bylo především zjištění, že zkoumaná problematika je na území ČR velice roztříštěná, a to jak z hlediska samotných metod, tak i z hlediska třídící a identifikační dokumentace. Data potřebná pro potvrzení hypotéz byla nashromážděna od příslušníků ZZS, HZS ČR a JSDH. Při zpracování hypotéz byla potvrzena pouze jediná. Empirické šetření ukázalo, že teoretické znalosti zaměstnanců ZZS nejsou lepší než u ostatních, ale vykazují velice podobnou hladinu jako u příslušníků HZS ČR. Avšak příslušníci JSDH ve znalostech problematiky triage za těmito skupinami závažně zaostávají. Dalším objevem bylo zjištění, že délka působení pracovníků v rámci výjezdových složek nemá žádný vliv na kvalitu jejich teoretické připravenosti, empirické šetření totiž opět stanovilo tyto znalosti jako přibližně stejné. Naopak co má vliv na míru těchto znalostí, je předchozí zkušenost. Toto tvrzení vyplývá ze skutečnosti, že pracovníci ze zkoumaných souborů, kteří se ocitli v situaci, kdy byla prováděna triage, a to ať v reálném nebo cvičném prostředí, vykazují daleko vyšší míru teoretických znalostí než pracovníci, kteří se s touto problematikou dosud nesetkali. Cílem práce bylo, kromě zpracování teoretických poznatků a určování hypotéz, identifikovat současné slabiny ve znalostech pracovníků vybraných složek a určení způsobu, jak tyto slabiny napravit. Na základě výsledků byl proto vytvořen grafický manuál přesného postupu triage při mimořádných událostech. Měl by sloužit zejména u příslušníků JSDH, z důvodu jejich vlastní poptávky po pomůcce tohoto druhu a zároveň kvůli zjištěné poměrně nízké míře jejich teoretické připravenosti, a to jako studijní pomůcka k prohloubení znalostí nebo jako pomůcka pro připomenutí postupu u cvičných nebo reálných situací. Stejně tak ale může sloužit jako studijní materiál u všech zájemců o řešenou problematiku. Závěrem je doporučení vyvinout snahu o nápravu některých zjištěných slabin v teoretické připravenosti zaměstnanců a příslušníků složek IZS, a to pomocí většího přístupu ke studijním materiálům, absolvování kurzů odbornosti zaměřené na tuto problematiku a možností větší účasti na cvičeních týkající se řešení hromadných neštěstí společně s ostatními záchrannými složkami.