Etika ve zdravotnictví a sociální práci - komparace principů a jejich aplikací

Abstract

Schopnost a odhodlání jednat eticky je v pomáhajících profesích základem kvality poskytovaných služeb. Diplomová práce se zabývám tím, které etické principy považují zdravotníci a sociální pracovníci občanského sdružení Prevent za stěžejní pro svou práci. V teoretická část pojednává o profesní etice, specificích etiky ve zdravotnictví a sociální práci,o etických kodexech zdravotníků a sociálních pracovníků a etických principech těchto profesí. Etika je filozofickou vědou, která se snaží nalézt a zdůvodnit společné a obecné základy, na kterých stojí morálka (kulturně a historicky podmíněný soubor mravních norem). Nejčastějším přístupem k profesní etice je snaha určit obecně formulované etické principy. Formulace etických principů profese může pomoci lépe rozumět cílům, které má naplňovat. Jsou definovány volně, tak, aby byly přijatelné pro všechny. Jejich volnost je ale zároveň jejich slabým místem - přijetí určitého principu ještě nedává návod ke konkrétnímu jednání, navíc se obecně uznané principy často dostávají do vzájemného sporu. Za základní etické principy zdravotnictví jsou považovány principy non maleficience, beneficience, autonomie a spravedlnosti. Pro sociální práci definovala Banks obdobné principy - respekt k právu na sebeurčení, podpora blahobytu nebo pohody, distribuční spravedlnost a rovnost, ve smyslu nediskriminace. Praktická část diplomové práce uvádí výsledky výzkumu. Jeho cílem bylo zjistit, které etické principy považují zdravotníci a sociální pracovníci občanského sdružení Prevent pro svou profesi za stěžejní a jak je aplikují v praxi, najít shody a rozdíly v odpovědích u obou profesních skupin a jejich klientů. Pro dosažení cíle byl zvolen kvalitativní výzkum. K získání dat byla použita metoda dotazování, technika polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořili tři zdravotníci, tři sociální pracovníci a tři klienti občanského sdružení Prevent. Z výsledků výzkumu vyplývá, že oblast etiky je pro zdravotníky i sociální pracovníky obtížným tématem. Dotazovaní profesionálové ani klienti nevnímají rozdíly mezi etikou ve zdravotnictví a v sociální práci. Rozdíl spatřují všichni dotazovaní spíš mezi profesionály pracujícími s uživateli drog, které hodnotí jako profesionální a jsou s jejich etických jednáním spokojeni, a profesionály mimo oblast závislostí, u kterých se setkali s neetickým přístupem ? předsudky, nerespektování důstojnosti, odsuzování kvůli závislosti. Sociální pracovníci i zdravotníci jmenují řadu principů, které považují za důležité pro svou práci. Přiřazení odpovědí k pěti základním bioetickým principům a principům sociální práce (non maleficience, beneficience, autonomie, spravedlnost, rovnost-nediskriminace) ukázalo, že odpovědi respondentů obou profesí naplňují současně základní etické principy sociální práce i bioetiky. Princip nonmaleficience, který není v odborné literatuře uváděn jako etický princip sociální práce, zmiňují ve svých odpovědích všichni tři dotazovaní sociální pracovníci (a dva ze tří zdravotníků). Princip rovnosti, který není uváděn mezi základními bioetickými principy, zmiňují dva ze tří zdravotníků (a dva ze tří sociálních pracovníků). Jako významný jej vnímají i dotazovaní klienti, hlavním požadavkem klientů v oblasti etiky je pro obě profese shodně respekt ke klientovi, přístup bez předsudků. Dotazovaní zdravotníci i sociální pracovníci shodně uvádějí, že hlavním způsobem řešení etických problémů je intervize v týmu a supervize.