Důvody umístění klientů do Domova pro osoby se zdravotním postižením Zběšičky

Abstract

Cílem práce je získání relevantních informací ohledně motivace klientů, jejich opatrovníků či zákonných zástupců, k výběru pobytové služby. Výzkumná otázka: Z jakého důvodu rodiny ponechávají klienty v péči pobytového zařízení sociálních služeb, přestože mají znalosti, dovednosti a materiální možnosti k zajištění péče o své členy v rodině? Teoretická část práce vymezuje základní pojmy a stručně popisuje Domov pro osoby se zdravotním postižením Zběšičky. Výběrový soubor tvoří rodiny klientů, které mají o své členy rodiny zájem a s Domovem pro osoby se zdravotním postižením Zběšičky kontinuálně spolupracují. Jednalo se o kvótní výběr, kde kvóty jsou podmíněné zájmem a spoluprací členů rodiny. Při zpracování praktické části jsem vzhledem k citlivosti získávaných údajů a s ohledem na eticky velice problematickou oblast zkoumání zvolila kvalitativní strategii výzkumu. Jako metoda dotazování byl zvolen hloubkový rozhovor s rodinami klientů. Přepisy rozhovorů, poznámky ze setkání apod. byly se souhlasem komunikačních partnerů k dispozici vedoucí diplomové práce doc. Ing. Lucii Kozlové, Ph.D. s příslibem nepředání třetí osobě. Do výsledků diplomové práce byla použita pouze ta data, která pocházejí od komunikačních partnerů, kteří se zpracováním do konečné podoby souhlasí a odpověděli do ukončení sběru dat na všechny kladené otázky. Jak ukázaly výsledky této práce, rodiny neprošly celým procesem copingu ? přijmutí dítěte a zvolili pasivní a únikové strategie, ve kterých setrvávají. Své rozhodnutí si racionalizují zajištěním potřebné komplexní péče, kterou klientům doma nemohou zajistit, náročností péče, v současné době také již zhoršováním zdravotního stavu pečujících osob a postupným zhoršováním zdravotního stavu klientů, péčí o další sourozence klienta apod. Umístěním dítěte do pobytové služby se současnými pravidelnými návštěvami klienta doma, se projevují přetrvávající ambivalentní vztahy ke klientovi, s potřebou udržet si kontakt a saturovat si alespoň touto formou citové potřeby. Na rozhodnutí umístit svého člena rodiny se podílí kombinace několika faktorů. Umístění klienta do pobytové služby chápou rodiny jako konečné a definitivní řešení. I z tohoto důvodu převažují pasivní postoje k možným změnám, jen neradi se přizpůsobují měnícím se nárokům ze strany poskytovatelů sociálních služeb. Obtížně si zvykají na změnu postoje společnosti směřující od paternalistického pojetí sociální práce vůbec, k převzetí odpovědnosti a k aktivnímu řešení své situace. Z rozhovorů je patrné, že rodiny mají možnosti, znalosti a dovednosti pečovat o své členy rodiny s handicapem v domácím prostředí, ale trvalé péči se brání. V průběhu hloubkových rozhovorů se podařilo navázat intenzivnější vztah a spolupráci s rodinami klientů, získané poznatky jsou cenou zpětnou vazbou při hodnocení kvality poskytované péče, přizpůsobení se skutečným potřebám klientů a jejich rodin. Dále výsledky ovlivnily stále probíhající proces revize standardů kvality a doplnily metodické materiály v organizaci. V duchu humanizačních a transformačních změn v organizaci, byla zahájena intenzivní příprava společného vzdělávání zaměstnanců organizace a rodin našich klientů a více podpořeno společné setkávání rodin.