Výskyt pertuse v Jihočeském kraji
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá problematikou výskytu pertuse na území Jihočeského kraje v období 2003-2012. I přes vysokou proočkovanost se incidence tohoto onemocnění po výrazném poklesu v 80. letech od roku 1993 stále zvyšuje. Tento trend je zřejmý i v ostatních vyspělých zemích s vysokou proočkovaností. Hlavním záměrem bylo sestavit přehled výskytu pertuse v Jihočeském kraji ve sledovaném období posledních 10 let, porovnat tento výskyt s ostatními kraji v České republice a zmapovat změny, které nastaly ve vakcinaci pertuse. Pro zpracování empirické části byl zvolen kvantitativně-kvalitativní výzkum. Data pro kvantitativní část výzkumu byla získána z databáze infekčních nemocí (EPIDAT) a tvořily je hlášené případy pertuse. Další nezbytnou skupinu dat tvořily demografické údaje o počtu a věkovém složení obyvatel. Druhá kvalitativní část byla zpracována na základě literární rešerše. Doplňující informace jsem získala prostřednictvím komunikace s pracovnicemi jednotlivých územních pracovišť Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích. Na základě zpracovaných dat jsem zjistila, že incidence pertuse v Jihočeském kraji nemá v letech 2003-2012 vzestupný trend na rozdíl od trendu celé České republiky. Nejvyšší výskyt pertuse v ČR byl ve sledovaném období zaznamenán ve věkové skupině 10-14 let. Z výzkumu rovněž vyplynulo, že v období let 2003-2012 se jednotlivé kraje ve výskytu pertuse velmi liší a lze je rozdělit do dvou skupin ? na kraje s nejvyšší dosaženou incidencí do 10 případů/100.000 obyvatel a na kraje s nejvyšší dosaženou incidencí s incidencí nad 10 případů/100.000 obyvatel, kam spadá i kraj Jihočeský. Ve vakcinaci pertuse došlo k mnoha změnám, z nichž nejvýznamnější byl přechod z celobuněčné vakcíny na acelulární v roce 2007 a přidání 6. booster dávky mezi 10. - 11. rokem věku v roce 2009. Největší pozornost by se měla zaměřit především na zvýšení informovanosti či ověření znalostí laické veřejnosti, zejména žen připravujících se na těhotenství a osob pečujících o novorozence a kojence, o výskytu, potencionálních rizicích a možnostech vakcinace proti této nákaze i v dospělém věku. Další nezbytností je podle mého názoru sjednocení diagnostiky, definice případu a postupů surveillance v rámci celé ČR, edukace pediatrů a praktických lékařů o nemoci a aktuálnosti problému, apelace na hlášení výskytu této nákazy epidemiologům, dodržování izolace nemocného, sledování možné epidemiologické souvislosti mezi případy a využití nabídky služeb NRL proti pertusi a diftérii. Tato práce může být v praxi využita jako souhrnný informační materiál pro laickou i odbornou veřejnost o výskytu onemocnění pertuse v Jihočeském kraji i celé ČR a přehledu vakcinace proti pertusi. Může být podnětem pro další protiepidemická opatření a potřeby dalších výzkumů v této problematice.