Povědomí seniorů o depresi

Abstract

Povědomí seniorů o depresi Deprese je duševní onemocnění, které postihuje všechny oblasti lidského života. Neznamená to, že se člověk zbláznil. Je to nemoc jako každá jiná. Akorát není vidět na první pohled. Nelze ji změřit, nebo proti ní očkovat. To ale rozhodně neznamená, že je méně závažná, nebo že by jí neměla být věnována žádná pozornost. Spíše naopak. Možná právě kvůli tomu, že ji nelze poznat na první pohled, bychom ji měli věnovat velkou pozornost, pokud na sobě zpozorujeme nějaké příznaky, a rozhodně bychom ji neměli podceňovat! Tato bakalářská práce se zabývá depresí, zaměřuje se na specifika deprese ve stáří. Teoretická část se zaobírá depresí a depresí ve stáří. I když mají mnoho vlastností společných, určité rozdíly mezi nimi přece jen jsou. Nejvýznamnější je asi ten, že deprese ve stáří se často skrývá za somatické potíže, a proto není snadné ji rozpoznat. Dále se zabývá jejich výskytem v populaci, rizikovými faktory, které mohou vést k rozvinutí deprese, jejich příznaky a projevy, typy, případnými následky a jejich léčbou. Praktická část se zaměří na vyhodnocení rozhovorů s pěti seniory na téma deprese, které mají pomoci zjistit, jaké je mezi seniory povědomí o tomto onemocnění. Cílem praktické části bakalářské práce bylo zjistit povědomí seniorů o depresi. Dílčím cílem zjistit, jak senioři přistupují k prevenci tohoto onemocnění. K realizaci výzkumu byla použita strategie kvalitativního výzkumu, metoda dotazování, technika polostrukturovaný rozhovor. Schéma polostrukturovaného rozhovoru je tvořeno 25 otázkami, které jsou rozdělené do pěti okruhů. Výzkum se uskutečnil v Domově pro seniory Máj, p.o. České Budějovice v Českých Budějovicích. Výzkumný soubor tvoří pět respondentů, kteří byli vybráni záměrným výběrem. Kritérii záměrného výběru byl souhlas respondentů s uskutečněním rozhovoru a Škála deprese dle Yessavage, která otestovala, zda vybraní respondenti sami netrpí depresí. I přesto, že některé odpovědi byly hraniční, podle této škály z nich v době výzkumu neměl klinickou depresi žádný. Z výsledků uskutečněného výzkumu vyplývá, že senioři ví, co je to deprese a co všechno obnáší. Znají její příznaky, události, které jí mohou předcházet a ví, na koho by se mohli obrátit v případě déle trvající smutné nálady a depresivních pocitů. Všechny odpovědi týkající se deprese se dají považovat za uspokojivé. Největší problém nastal u otázek s jakým onemocněním je deprese ve stáří často zaměnitelná a jak dlouho by měly trvat depresivní pocity, aby se mohla diagnostikovat klinická deprese. Další ?problémovou? otázkou byla léčba. Všichni dotázaní uvedli léky, ale pouze dva z nich si vzpomněli také na nefarmakologickou léčbu. Navíc někteří uvedli, že deprese jako nemoc nelze vyléčit, což je dle mého názoru velmi alarmující myšlenka. Možná je to dáno dobou, v jaké vyrůstali a prožili větší část svého života, nebo nějakým jinými faktory. Deprese a její příznaky se v seniorském věku často podceňují a připisují se jiným onemocněním, což by se rozhodně nemělo stávat. Mezi má doporučení určitě patří mnohem více informovat seniory o tomto onemocnění. Hlavně o jeho léčbě. Z výzkumu vyplynulo, že když se řekne léčba, všichni z dotázaných si vybavili léky. Ale jen dva respondenti uvedli i jiné odpovědi. Z toho pouze jeden psychoterapii. Což dle mého názoru není nejlepší. Domnívám se ale, že to vyplývá ze skutečnosti, že senioři jsou zvyklí brát často velké množství léků na různé somatické potíže. Podle mého názoru z toho můžeme usuzovat, že je důležité ještě více se soustředit na informovanost o depresi mezi seniory. Hlavně rozšířit povědomí o její léčbě mezi touto cílovou skupinou. Například formou různých letáků. Obecně bych se více zaměřila na seniorskou populaci.