Spolupráce sestry a rodiny u pacientů po cévní mozkové příhodě

Abstract

V současnosti je akutní cévní mozková příhoda, dále jen CMP, třetí nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích a četnost jejího výskytu stoupá i v produktivním věku. Při cévní mozkové příhodě dojde k náhle vzniklé poruše mozkové činnosti. Objevuje se ve dvou variantách, a to ischemické a hemoragické. Ischemickou CMP způsobuje zástava prokrvení části nebo celého mozku. Klinický obraz pacienta s ischemickou CMP bývá různorodý a jedná se o stavy lehké, těžké až smrtelné, které se liší v rozsahu, závažnosti a časovém intervalu trvání ischémie mozkové tkáně. Hemoragické CMP vznikají na podkladě krvácení z porušené cévní stěny některé tepny v mozku. Intrakraniální krvácení bývá tříštivé nebo ohraničené a závisí na rozsahu ruptury v cévní stěně, výšce krevního tlaku a odporu okolní mozkové tkáně. Tříštivá krvácení vznikají v důsledku chronické arteriální hypertenze, která způsobí rupturu cévy. Hemoragická CMP je důsledkem intracerebrálního krvácení nebo krvácení do subarachnoideálního prostoru. Cévní mozková příhoda nepostihuje pouze samotného pacienta, ale zasahuje i do dalšího fungování rodiny jak po stránce citové, fyzické, tak i finanční. Sestra se stává nenahraditelným prostředníkem a edukátorem rodiny v péči o pacienta trpícího tímto onemocněním. Ošetřovatelská péče není možná bez kontaktu s pacientem a kvalitní ošetřovatelská péče je možná teprve při vzájemné důvěře, porozumění a spolupráci v rámci interakce sestry s pacientem a jeho rodinou. Role sestry při každodenním kontaktu s pacientem zahrnuje tzv. produktivní chování, které je součástí kvalitní péče. Sestra vysvětluje pacientovi všechny neznámé věci. Dává mu najevo zájem, vcítění a sympatie. Eliminuje u nemocného úzkost, strach a utváří atmosféru optimismu. Trpělivě vždy vyslechne nemocného, ocení jeho snahu, podporuje ho a pomáhá. Je důležité, aby sestra vytvářela podmínky pro co největší kontakt pacienta s jeho blízkými, kteří pozitivně působí na jeho stav. Je nutné překonat zábrany v podobě poskytování péče pouze profesionály a nepohlížet na rodinu nemocného pouze jako na bezvýznamného činitele. Cílem této práce bylo zmapovat úroveň vzájemné spolupráce sester s rodinami a zjistit, jaký byl postoj rodiny ke spolupráci se sestrami na Neurologickém oddělení v Nemocnici Písek a.s. Výzkumné šetření této bakalářské práce bylo zpracováno formou kvalitativního výzkumu. Využitou metodou pro průzkum byl polostrukturovaný rozhovor. Výběr respondentů byl zcela individuální, členěn do dvou skupin (sestry x rodiny). Po objasnění všech argumentů k požadovanému rozhovoru a ujištění o maximální anonymitě, byl sestaven sesterský a příbuzenský výzkumný soubor respondentů. Dialog byl veden podle předem připravených otázek. Písemné záznamy rozhovorů byly analyzovány a výsledky následně rozděleny do kategorií a podkategorií. Z výzkumného šetření byla získána fakta o úrovni spolupráce personálu a příbuzných v dnešní době. Výsledky odhalily, že vzájemná práce sester a rodinných příslušníků na neurologickém oddělení je na velmi dobré úrovni. Odpovědi respondentů zněly ve většině případů jednoznačně, že spolupráce mezi rodinou a sestrou je pro obě strany pozitivní a prospěšná. Zkoumání postoje rodiny ke spolupráci se sestrami na neurologickém oddělení přineslo kladné závěry. Dotazovaní příbuzní jevili veliký zájem o nemocného. Stavěli se k této vzniklé situaci, kdy je jejich blízký hospitalizován, realisticky. Odmítnutí nabízené spolupráce nenastalo, avšak nejistota a strach z neznámého byl u všech rodinných respondentů zřejmý. Z tohoto důvodu byl vytvořen jednoduchý manuál, ve kterém byly využity závěry výzkumného šetření.