Postoje sester k ošetřovatelské péči o klienty v terminálním stádiu na oddělení ONP a LDN

Abstract

Terminální stav označuje postupné a nevratné selhávání vitálních funkcí a orgánů,končící smrtí. Tento stav bezprostředně předchází smrti. Terminální stav můžeme chápat jako vlastní umírání. "Pojem umírání však ale v žádném případě nemůžeme redukovat pouze na terminální stav" (Kelnarová, 2007, s. 10). Pro sestru a celý tým, který se o umírajícího stará je z hlediska ošetřovatelského ten nejnáročnější (Theová, 2002).Tato práce se zabývá zmapováním ošetřovatelské péče o klienty v terminálním stádiu a možností vyrovnávání se sester s péčí o umírající klienty a jejich rodinné příslušníky.Zpracování výzkumné části práce probíhalo formou kvalitativního výzkumu.Cílem bylo získání kvalitních dat k danému tématu. Jako nejvhodnější metoda byla vybrána technika polostrukturovaného hloubkového rozhovoru . Respondentům bylo přiděleno číslo. Následně byly očíslovány řádky, aby bylo možné na ně odkazovat. Metodou ,,papír a tužka" byla analyzována data a vytvořeny čtyři kategorie. V daných kategoriích vzniklo deset podkategorií. Zjištěné informace byly zpracovány do schémat. Rozhovory probíhaly od února do dubna 2014. Výzkumný soubor byl tvořen šesti sestrami, pracujících na oddělení následné péče. Sestry byly cíleně vybírány v různých věkových kategoriích, aby výsledná data byla co nejobjektivnější. Mezi respondenty byl i jeden muž pracující na pozici sestry.Z výpovědí respondentů vyplynulo, že sestry pracující na oddělení následné péče mají základní znalosti o této problematice, dokáží se zorientovat v problematice umírání, délce terminálního stádia, dokáží popsat četnost setkání s umírajícím klientem. Uspokojování potřeb terminálně nemocných klientů zvládají sestry dobře, neopomíjí žádné z potřeb. Sestry dokáží klienta brát z holistického pohledu. Náročnost péče o umírajícího berou jako část svojí práce, nevnímají odlišnost péče, o umírajícího se starají jako o kteréhokoliv jiného klienta, kterého mají na oddělení. Popisují svoje zkušenosti s umírajícími, i jejich rodinami, jako problematické popisují pouze komunikaci s umírajícím a jeho rodinou, občas neví, jestli jednají správně a bojí se, aby neublížili. Komunikují s klientem i jeho rodinou dle svého nejlepšího svědomí a doufají, že ten jejich přístup je správný. Dále z výzkumu vyplynulo, že sestry umí předcházet syndromu vyhoření, ví, že musí dbát o sebe, mít rády svoji práci, mít pozitivní přístup k životu. Syndrom vyhoření vnímají jako problém, u sebe se snaží mu předejít a když se u nich vyskytnou náznaky nepohody a nespokojenosti ze zaměstnání, snaží se hledat to lepší a nepoddávat se tomu. Vyjma jedné respondentky, která sebe popisuje jako vyhořelou bez šance změny. Toto je ovšem dáno samotnou osobností dané respondentky. Závěry: Z výzkumu vyplývá, že sestry mají dostatek znalostí o problematice terminálně nemocných na svém oddělení, dokáží provádět kvalitní ošetřovatelskou péči. Ovšem přiznávají, že mají někdy strach z toho, zda s klientem jednají momentálně správně tak, aby mu neublížili. Po zjištění tohoto faktu byla jako výstup z práce vytvořena brožura, která sestrám dá návod k obecnému přistupování k umírajícím a pomůže tak minimalizovat negativní dopady na klienta.