Vzdělávací systém a kompetence zdravotnických záchranářů v České republice a ve Spolkové republice Německo

Abstract

Tato bakalářská práce se věnuje srovnání systému vzdělávání a kompetencí zdravotnických záchranářů v České republice a ve Spolkové republice Německo. Cílem práce bylo nalézt styčné body a identifikovat rozdíly. Teoretická kapitola se dělí na dva celky. První část se věnuje systému vzdělávání zdravotnických záchranářů v České republice. Stručnou charakteristiku oboru doplňují možnosti získání odborné způsobilosti zdravotnického záchranáře (dle zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních). Modelovým příkladem pro popis těchto možností byl zvolen první stupeň vysokoškolského vzdělání v akreditovaném studijním programu Zdravotnický záchranář na Jihočeské univerzitě. Kompetence zdravotnických záchranářů v České republice vycházejí z platné vyhlášky MZ č. 55/2011 Sb. o činnostech nelékařských zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Součástí jejich přehledu je i seznam možností uplatnění zdravotnického záchranáře v ČR a stručná charakteristika těchto míst. Přehled doplňuje popis dalšího vzdělávání a možností specializačního vzdělávání. Druhý celek v rámci teoretické části je věnován systému vzdělávání pracovníků působících u záchranné služby ve Spolkové republice Německo. Jednotlivé podkapitoly charakterizují úrovně vzdělání nelékařských zdravotnických pracovníků a jejich činnost u záchranné služby. Tuzemskému zdravotnickému záchranáři odpovídá v podmínkách německé záchranné služby profese záchranářského asistenta (a na ni navazující pohotovostní sanitář, jenž vzešel ze spolkové legislativní úpravy platné od 1. 1. 2014). Vzdělávání záchranářských asistentů je v této části práce věnována největší pozornost. V praktické části bakalářské práce je užita metoda kvalitativního výzkumu technikou strukturovaných rozhovorů s otevřenými otázkami. Výzkumný soubor tvořili muži a ženy pracující u záchranné služby v Českých Budějovicích s odbornou způsobilostí zdravotnický záchranář a záchranářští asistenti z výjezdové posádky záchranné služby v Pasově. Pro zpracování první výzkumné otázky ("Mají čeští zdravotničtí záchranáři vyšší kompetence než němečtí?") bylo třeba srovnat zákonné normy obou zemí a příslušnou odbornou literaturu. Takto získané údaje byly ověřeny přímým dotazováním záchranářů v obou zemích. Výsledným zjištěním je, že český zdravotnický záchranář má oproti německému záchranářskému asistentu širší možnost uplatnění ve zdravotnictví, a to i mimo záchrannou službu. Možnosti pracovat na oddělení anesteziologie a resuscitace, urgentním příjmu či v pozici operátora na lince tísňového volání, jsou na rozdíl od Spolkové republiky Německo zakotveny i v legislativě. Z provedeného srovnání tedy vyplývá, že český zdravotnický záchranář má celkově vyšší kompetence než německý záchranářský asistent, i když v oblasti přednemocniční neodkladné péče jsou jejich kompetence velmi podobné (ovšem plně se neshodují). Druhá výzkumná otázka zjišťovala, zda by bylo studium na vysoké škole přínosem pro zdravotnické záchranáře ve Spolkové republice Německo.Analýzou odpovědí ze strukturovaných rozhovorů se záchranářskými asistenty vyplynulo, že by o tuto možnost nestáli. Podle jejich názoru je vysokoškolské studium zbytečnou komplikací, spojenou s vyšší finanční náročností (plynoucí z německého vzdělávacího systému). Ne každý zájemce by si tedy mohl takové studium dovolit. Podle jejich názoru by také nebylo možné v rámci stávajícího systému zaplatit takto vzdělané pracovníky. K nynějšímu systému vzdělání mají sice připomínky, ale dlouho očekávaná legislativní změna (byla schválena, ale zatím bez účinnosti) by měla přinést zlepšení ve všech kritizovaných parametrech (jde zejména o bezplatnost a prodloužení doby trvání vzdělání).