Biologické a sociální potřeby onkologicky léčeného dítěte

Abstract

Teoretická část práce, je věnována problematice nádorového onemocnění v dětském období. První kapitola pojednává o možných příčinách, které podněcují vznik onkologických onemocnění u dětí. Dalším tématem jsou druhy a dělení dětských nádorů. Následující kapitola je zaměřena na vývojovou psychologii dítěte od narození po období adolescence. Jelikož je práce zaměřena na životní potřeby dětí, popisuje nadcházející kapitola biologické, psychické a sociální potřeby. Kapitola zabývající se socializací dítěte je směřována na znovuzačlenění dítěte do společnosti - resocializaci a na důležitost navazování mezilidských vztahů dítěte po onkologické léčbě. Práce sociální koordinátorky na oddělení dětské onkologie je rozdělena na náplň práce sociálního pracovníka, tedy komunikaci s dítětem a jeho rodinou a na dávky pro osoby se zdravotním postižením. Cílem praktické části bakalářské práce je zjistit možné změny v uspokojování životních potřeb dětí během onkologické léčby. S ohledem na cíl a zaměření práce je pro sběr dat zvolen kvalitativní výzkum, který umožňuje hlubší průzkum dané problematiky. Jako metoda výzkumu je zvoleno dotazování a technika polostrukturovaného rozhovoru. Předem připravené schéma otázek je složeno z okruhů zaměřených na oblast biologických, psychických a sociálních potřeb onkologicky léčených dětí na Klinice dětské onkologie v Brně. Pro zanalyzování zjištěných dat je použita metoda opakovaných vzorců, neboli gestaltů. Výzkumný soubor tvoří šest dětských pacientů záměrně vybraných na Klinice dětské onkologie v Brně. Pro doplnění odpovědí dětí, jsou do výzkumu zařazení také rodiče, kteří zodpovídají okruh otázek zaměřených na ně samotné. Z výsledků praktické části bakalářské práce plyne, že vlivem onkologické léčby dochází k větším či menším změnám v uspokojování životních potřeb dětí. Vedlejší účinky onkologické léčby, které u dětí způsobují nechutenství, nevolnost či únavu se promítají do osobní oblasti, kde znesnadňují běžné denní fungování. Prožívání a vnímání u onkologicky léčených dětí prochází těžkou zkouškou a mnohými změnami, ze kterých je však nutné vytyčit především pozitiva, která děti udávaly. V rodinné oblasti se onkologická léčba dítěte jednoznačně promítá na vztazích. U pěti dětí došlo již během léčby k upevnění vztahu mezi nimi a jejich rodiči. V sourozeneckých vztazích došlo k posílení vztahů u tří ze šesti dětí, avšak u dvou dětí došlo k odcizení s jejich sourozenci. Ve vztazích se spolužáky nedošlo u děti k žádným negativním reakcím, spíše k podpoře od jejich třídního kolektivu. V oblasti kamarádských vztahů nedošlo ze strany přátel onkologicky léčených dětí k přetržení kontaktů, ale k podpoře a udržování komunikace prostřednictvím internetu, dopisů, či návštěv. Z výsledků je patrné, že informovanost o sociálních dávkách a možnostech pomoci je velmi uspokojující. Sociální koordinátorka poskytuje na oddělení dětské onkologie kvalitní poradenství a podporu dětem a jejich rodičům. Práce potvrdila, že problematika onkologické léčby s sebou nese mnoho změn v oblasti životních potřeb dítěte. Tato práce by mohla sloužit pro rodiče dětí které onemocní onkologickým onemocněním, jejich blízkou rodinu a ostatní kdo mají ve svém okolí dítě, které bojuje s onkologickým onemocněním, jako zdroj cenných informací.