Obuv a její vliv na plosku a posturu

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá vlivem obuvi nejen na nohu a plosku jako takovou, ale také i na posturu a tělo jako celek. V pohybovém systému je noha orgánem jež, nám umožňuje v prvé řadě lokomoci, dále pak těsný kontakt se zevním prostředím a získávání informací o něm pomocí propriocepce. Díky noze máme také možnost "držet" se podložky, na níž se pohybujeme. Přes svalové řetězce je noha propojena s vyššími etážemi, čímž pak dochází k vzájemnému ovlivňování segmentů celého těla. Především tedy postavení bederní pátere, funkci bránice a postavení krční páteře a držení ramenních kloubů. Protože v obuvi trávíme až dvě třetiny dne, tedy až 16 hodin denně, domnívám se, že její vliv je nezanedbatelný. Velká část obuvi, díky své konstrukci brání výše zmíněným funkcím nohy a působí na ni spíše jako dlaha. Při nošení některých typů obuvi dochází k naprosto nepřirozeným až patologickým polohám nohy, na kterou přes svalové řetězce nasedá neideální nastavení vyšších segmentů těla. Data pro výzkumnou část práce byla získávána pomocí kvalitativního výzkumu, kterého se zúčastnilo 12 studentek Jihočeské univerzity. Vyšetřované byly dle typu užívané obuvi rozdělené do třech kategorií (bosá obuv, sportovní obuv, obuv s podpatky). U respondentek bylo provedeno aspekční vyšetření ve stoje a vyšetření pomocí olovnice. Dále byla vyšetřována chůze a to nejprve naboso, následně pak v běžné obuvi a chůze při zúžené bázi. Následovalo vyšetření chodila, kde byla sledována především aktivita a funkce nohy pomocí Véleho testu, testu abdukce prstů a úchopového testu. Smyslem této práce je zmapovat důsledky nošení jednotlivých typů obuví na tělo jako propojený celek. Z výsledků vyplývá, že noha, která je schopná své plné aktivity, tedy úchopové a odrazové funkce při chůzi, úzce souvisí s aktivitou bránice. V opačném případě, je-li funkce nohy patologicky ovlivněna, je stejně tak ovlivněna i funkce vyšších segmentů. Noha je tedy v pohybovém systému jednou z velmi podstatných oblastí, a z tohoto důvodu by při terapii nemělo docházet k jejímu opomíjení.