Speciálně pedagogická podpora v oblasti zaměstnávání osob s lehkým mentálním postižením

Abstract

V současné době se lidé s lehkým mentálním postižením připravují na výkon budoucího povolání zejména na odborných učilištích a na dvouletých praktických školách. Kompetence, které by v rámci studia měli získat, jsou vymezeny příslušnými rámcovými vzdělávacími programy stanovenými v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb., školský zákon, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Osvojení si výstupních kompetencí by mělo absolventům umožnit úspěšné uplatnění na chráněném či v ideálním případě na otevřeném trhu práce. Přesto však patří lidé s lehkým mentálním postižením mezi skupiny osob, které jsou nejohroženější nezaměstnaností. Jednou z příčin tohoto stavu může být, podobně jako je tomu i v případě dalších skupin ohrožených nezaměstnaností, nedostatečná osobnostní nebo odborná příprava. Řešením této situace jsou cílené vzdělávací aktivity, jako např. v současnosti nejčastější rekvalifikační kurzy nebo tzv. job cluby financované či přímo organizované úřady práce. Vzhledem ke specifičnosti cílové skupiny osob se zdravotním postižením je nezbytné přizpůsobit obsah a organizaci a uplatňovat v rámci těchto aktivit speciální vzdělávací metody. Z tohoto důvodu je vhodné, aby byly tyto činnosti realizovány speciálními pedagogy. Cílem bakalářské práce je proto navrhnout možnosti speciálně pedagogické podpory v oblasti zaměstnávání osob s lehkým mentálním postižením. Pro dosažení uvedeného cíle bylo třeba nejprve vymezit cílovou skupinu a charakterizovat ji zejména s ohledem na specifika v oblastech vzdělávání a sociálního začleňování, které úzce souvisí s možnostmi a schopností pracovního uplatnění. V oblasti psychického vývoje jsou to zejména pomalejší zpracování informací, nedostatečně rozvinuté logické myšlení, zhoršená paměť, krátkodobá či ulpívavá pozornost, snížení schopnosti analýzy a syntézy, potíže v porozumění i expresivní složce řeči, emoční nestabilita či nedostatečná vůle. V oblasti sociální se pak jedná především o potíže při navazování a udržování sociálních vztahů, problémy v chápání sociálních rolí, složité budování vlastní identity a s tím spojené získání přiměřeného sociálního statusu či rizika související se stigmatizací těchto jedinců. Aby bylo v souladu s cílem práce navrhnout možnosti speciálně pedagogické podpory v oblasti zaměstnávání osob s lehkým mentálním postižením, bylo nezbytné věnovat v další části práce pozornost profesní přípravě cílové skupiny, která v současné době ve většině případů probíhá na odborných učilištích a praktických školách dvouletých. Oba typy škol jsou proto stručně charakterizovány a následně jsou na základě rámcových vzdělávacích programů specifikovány klíčové a odborné kompetence, které by si jejich absolventi měli osvojit. V obou případech se konkrétně jedná o kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní (respektive k pracovnímu uplatnění), na odborných učilištích pak také matematické kompetence a kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi. Odborné kompetence jsou vymezeny jednak s ohledem na typ školy a u odborných učilišť také specificky podle jednotlivých učebních oborů. Třetí část práce je zaměřena na význam zaměstnávání jako možný stěžejní motivační prvek pro osoby s lehkým mentálním postižením ve vztahu k profesnímu vzdělávání a dalším formám rozvoje kompetencí. Dále jsou zde popsány současné formy specifické podpory zaměstnávání, které prohlubují nebo navazují na kompetence získané v rámci formálního vzdělávání ve výše zmíněných školách a hrají tudíž významnou roli v systému profesní přípravy. V tomto směru se jedná především o podporované zaměstnávání, tranzitní program a job club.