Edukace žen po operaci pro zhoubné nádory rodidel

Abstract

Moje bakalářská práce na téma Edukace žen po operaci pro zhoubné nádory rodidel, se zabývá především péčí a sebepéčí o ženy po gynekologické operaci. V práci zjišťuji, v jakých okruzích péče porodní asistentky ženy edukují. Práce je rozdělena do kapitol tak, aby byly objasněny všechny termíny. Začínám anatomií ženských pohlavních orgánů, vyšetřovacími metodami v gynekologii, které ženy podstupují při preventivních prohlídkách nebo naopak, když jdou ke svému lékaři s problémy. Dále pokračuji klasifikací nádorových onemocnění jednotlivých pohlavních orgánů, popisuji jejich specifika, projevy, vyšetřovací metody a možnou léčbu. Gynekologické nádory je možné do určité fáze vývoje onemocnění řešit operativně. Proto jsou v práci zahrnuty i možné operační přístupy. Dále jsou v práci popsána i onkologická centra, jejich vybavenost a kolik jich v České republice je. Následně je rozepsána role porodní asistentky v péči o ženu po operaci s onkologickým onemocněním, specifika péče, je zde popsán i psychologický přístup k ženě, protože onkologické onemocnění je po ženu těžkou životní situací. Je úkolem porodní asistentky pomoci ženě se s tímto vyrovnat. Každá porodní asistentka by měla psychologický přístup znát, proto je mu věnována celá kapitola. Poslední kapitola je věnována ošetřovatelskému procesu v péči o ženu s onkologickým onemocněním a edukaci ženy porodní asistentkou. Je zde popsán ošetřovatelský proces jako metoda péče o ženu. Zabývám se zde také edukací v péči o ránu a předcházení vzniku infekce, o stravování a vyprazdňování, o bolesti a jejím tlumení, o pohybu a vstávání a o sexuálním životě po operaci. Cílem práce bylo zjistit, jak jsou ženy edukovány zdravotnickým personálem, zda je pro ně míra informací srozumitelná a dostačující. Ve výzkumné části práce jsem použila kvalitativní metodiku- strukturované rozhovory, na které odpovídalo 7 pacientek operativní gynekologie Nemocnice České Budějovice, a.s. rozhovor se skládal ze 13 otázek, které byly doplněny dalšími dodatkovými informacemi podle typu onemocnění a operace. Respondentky byly v různém věkovém rozmezí, různého nejvyššího dosaženého vzdělání, po různých typech operací a v různých stádiích pooperační péče. Byly stanoveny tři výzkumné otázky, a to: Chtějí ženy po operaci dostávat více informací o svém zdravotním stavu? Nepovažují ženy informace podané porodní asistentkou za příliš odborné? Dodržují ženy doporučení porodní asistentky? Ze sedmi rozhovorů s respondentkami vyplývá, že míra podaných informací je pro pacientky dostačující, ženy si vědí v péči o sebe rady, v případě potřeby vědí, na koho se mohou s dotazem obrátit. V odpovědi na druhou otázku se již všechny respondentky neshodly. Jedna žádala od porodních asistentek, aby používaly méně odborné výrazy, když s nimi hovoří. 6 žeán bylo spokojeno, všemu rozuměly. Na třetí otázku se opět shodlo všech 7 žen. Doporučení, která lékaři a porodní asistentky ženám během hospitalizace dávají, dodržují. Z uskutečněného výzkumu vyplývá, že ženy jsou s pooperační péčí spokojeny, jsou spokojeny s mírou podaných informací, které jim stačí k tomu, aby o sebe adekvátně pečovaly. Jsou také velice spokojeny s péčí porodních asistentek, které jsou v rozhovorech často chváleny především za svůj přístup a profesionalitu. Všechny ženy jsou poučeny ve specifikách péče o daný typ operace, péči o ránu, hygienu, předcházení vzniku infekce, stravování, vyprazdňování a o sexuálním životě po propuštění z nemocnice. Myslím, že tato práce by mohla být použita jako edukační materiál pro porodní asistentky nebo studentky porodní asistence.