Zvláštnosti v přístupu radiologického asistenta ke specifické skupině - dětem se známkami týrání

Abstract

Tématem této bakalářské práce jsou zvláštnosti v přístupu radiologického asistenta ke specifické skupině- týraným dětem. Již na počátku 20. století si lékaři všimli, že ošetřují děti, jejichž poranění zcela neodpovídalo mechanizmu úrazu. V roce 1962 Američan C.H. Kempe stanovil novou nozologickou jednotku, kterou nazval syndrom bitého dítěte. V průběhu času, tak jak se problematika rozšiřovala, se název ustanovil jako syndrom týraného, zanedbaného a zneužívaného dítěte, v anglosaské literatuře označený jako syndrom Child Abuse and Neglect(CAN). Společnost se v průběhu času rychle vyvíjela, dosáhla mnohých technických vymožeností, problém týraného dítěte však nevymizel. Cílem této práce bylo shromáždit údaje o syndromu týraného dítěte, jeho projevech a významnosti pro vyšetřované dítě, taktéž shromáždit údaje o známkách rentgenologicky prokazatelných projevů syndromu týraného dítěte, vymezit přístup radiologického asistenta k takovéto specifické skupině vyšetřovaných a doporučit jeho postup. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a vlastní výsledky. V teoretické části jsem soustředil poznatky o fyziologickém psychomotorickém vývoji dítěte. Domnívám se, že práce s dětmi má svá specifika a proto jsou důležité poznatky o jejich vývoji. V další kapitole se dopodrobna zabývám poznatky, co je vlastně syndrom CAN, jaké má projevy a jaké může mít důsledky. Zvláštní důraz kladu na Münchhausenův syndrom, jehož diagnostika bývá složitá a podle dostupných pramenů je velmi těžko léčitelný. Je pravděpodobné, že radiologický asistent se může při práci s touto problematikou setkat, v případě dětí se zvláště jedná o Münchhausenům syndrom by proxy, v překladu Prášilovský syndrom příbuznými. Syndrom týraného dítěte je problém, který postihuje mnoho společenských oblastí. Zasahuje do oblasti medicínské, zahrnuje sociálně právní aspekty, na jeho řešení se podílejí také orgány činné v trestním řízení. Pro průkaz, že dítě je týrané, se používá radiodiagnostika. Současné přístupy využívají metodu babygramu, který je zde popsán se svými výhodami a nevýhodami. European Society of Pediatric Radiology (ESPR) v současné době usiluje o vytvoření standard, které by byly platné ve všech zemích Evropské Unie (EU). Do těchto standard patří radiodiagnostika pomocí Skeletal Survey (SS). Dítě bývá snímkováno postupně- dlouhé kosti, ruka, noha, lebka, krční páteř, bederní páteř, břicho, hrudník. Tyto snímky požadují vysokou kvalitu, také cílenou na detail. Při studiu rentgenologicky prokazatelných projevů týrání jsem zjistil, že existují úrazy, jejichž výskyt je především u dětí do dvou let věku velmi nepravděpodobný. V tomto období růstu není ještě dítě dostatečně pohyblivé, aby si způsobilo samo některé závažné úrazy. Velkou specifičnost pro podezření z týrání mají např. zlomeniny sterna, lopatky, zlomeniny žeber, zvláště pak posteromediálně, klasické metafyzární léze. Zlomeniny dlouhých kostí nemusí být specifické, bývají však o to častější. Doporučuji postupy, které je vhodné použít při zobrazování a přikládám obrazovou dokumentaci. V diskusi se zabývám doporučeními, jak se k týranému dítěti chovat. Vzhledem k tomu, že v roce 2012 dle oficiální statistiky 28 dětí na následky týrání zemřelo, je především důležité zabránit abusorovi v dalším působení na dítě. Pokud radiologický asistent při své práci pojme podezření, že vyšetřované dítě je týráno, zanedbáváno nebo zneužíváno, doporučoval bych upozornit nadřízeného pracovníka nebo lékaře kliniky, který dítě k vyšetření odeslal. Existuje nejenom zákonná povinnost prolomit mlčenlivost a podezření nahlásit, ale naše chování by mělo být lidské a morální.