Problematika péče o pacienty s kritickou ischemií dolních končetin

Abstract

Ischemická choroba dolních končetin je onemocnění, které způsobuje postupné zúžení až uzávěr tepen vyživujících dolní končetiny. Onemocnění vzniká nejčastěji na podkladě aterosklerózy. Nejzávažnějším stádiem ICHDK je kritická končetinová ischémie. Aterosklerotické změny nepoškozují pouze tepny dolních končetin, ale v době diagnostiky ICHDK jsou již obvykle postiženy tepny celého organismu. Proto se ICHDK řadí do skupiny kardiovaskulárních onemocnění a stanovení diagnózy ICHDK je negativním prognostickým faktorem celkového kardiovaskulárního rizika. Cílem léčebných intervencí je minimalizovat komplikace spojené s touto chorobou a jejich vliv na kvalitu pacientova života. Cílem práce bylo zjistit, zda jsou pacienti dostatečně informováni o příčinách vzniku onemocnění, možnostech jeho léčby a vlivu dodržování léčebných opatření a životosprávy na celkovou prognózu choroby. Prvním cílem práce bylo zjistit, zda si pacienti uvědomují úskalí léčby kritické končetinové ischémie a reálné riziko amputace dolní končetiny. Druhým cílem bylo zjistit, zda jsou pacienti o svém onemocnění dostatečně informováni. Třetím záměrem bylo posoudit, zda pacienti dodržují ordinovanou léčbu. Za čtvrté si autorka kladla za cíl zjistit, zda jsou pacienti ochotní změnit svou životosprávu s cílem eliminovat riziko amputace. Součástí rozhovoru byla edukace pacientů o jejich onemocnění, o nutnosti dodržovat režimová léčebná opatření a o vlivu životního stylu na prognózu postižené končetiny. Na konci rozhovoru byl pacientům předán edukační materiál, který mimo jiné, obsahoval informace o nejdůležitějších doporučených postupech. Výzkumná část práce byla realizována na základě kvalitativního šetření. Data byla získána formou polostrukturovaných rozhovorů. Rozhovory s pacienty byly realizovány ve dvou fázích. Součástí prvního kola rozhovorů byla edukace pacientů a předání edukačního materiálu. Druhé kolo rozhovorů záměrně proběhlo s odstupem několika měsíců od kola prvního. Cílem druhého kola rozhovorů bylo zjistit vliv edukace na complianci pacientů k léčbě a dodržování režimových opatření. Z výsledků šetření vyplývá, že ve většině případů byli pacienti informováni o nejdůležitějších aspektech svého onemocnění a postupu jeho léčby. Sděleným informacím pacienti rozuměli a považovali je za dostatečné. Překvapivým zjištěním však bylo to, že samotní pacienti si informace aktivně nezjišťovali. Alespoň to lze nalézt ve výzkumné části závěrečné práce u většiny respondentů. Současně bylo zjištěno, že mnozí respondenti si uvědomují prognózu svého onemocnění a rizika spojená s léčbou. Z cíleného dotazování během obou kol rozhovorů vyplynulo, že pacienti neznají příčiny vzniku onemocnění. Je možné se domnívat, že právě neznalost vlivu rizikových faktorů na vznik onemocnění je příčinou, proč nepřikládají dostatečnou váhu doporučeným režimovým opatřením. Dále bylo zjištěno, že většinou nehledají náhradní řešení, pokud režimová doporučení nemohou dodržet. Výsledky této práce ukazují, že přestože je eliminace rizikových faktorů aterosklerózy stěžejní pro další osud nemocného, nevěnují jim pacienti dostatečnou pozornost. Příčinu lze hledat ve dvou aspektech. Buď jde skutečně o apatii a bagatelizaci ze strany klientů nebo nejsou dostatečně informováni. První variantu této teorie je velmi těžké ovlivnit. Nicméně druhá varianta ovlivnitelná je a právě té se věnuje závěrečná práce a edukační brožura. Jak bylo zjištěno z rozhovorů s respondenty, informace poskytnuté lékařem během ošetření na ambulanci nejsou vyčerpávající a nezahrnují praktické rady jak režimová opatření dodržovat. Pacienti by měli být informováni sestrou osobně nebo skupinově.To je také cesta, jak pacienty motivovat k sebepéči.