Práva a povinnosti pacientů z pohledu nové právní úpravy

Abstract

Zdravotní péče v České republice prošla v nedávné době výraznými změnami, které mají vést k vyšší kvalitě poskytované péče a větší spokojenosti pacienta. Pravdou však zůstává, že i přes širokou dostupnost a poměrně vysokou úroveň poskytované zdravotní péče zde přetrvávají některé nedostatky a to zejména z pohledu využívání a naplňování práv a povinností pacienta. Pokud se člověk ocitne v roli pacienta, je zřejmé, že se cítí být zranitelným a obává se o jednu z nejdůležitějších hodnot svého života, kterou zdraví bezesporu představuje. Pokud tedy pacient vkládá své zdraví do rukou lékaře, měl by si být jistý, že ten s ním bude jednat na základě partnerského vztahu a nikoliv paternalistického. Znalost práv a povinností pacienta je tedy důležitá zejména z pohledu posílení rovnocenného vztahu mezi lékařem a pacientem. V důsledku dodržování jednotlivých práv a povinností dochází ke snižování rizik, která hrozí v průběhu hospitalizace a zvýšení spokojenost pacienta s poskytovanou péčí. Legislativní úprava práv a povinností pacientů v České republice vychází v současné době z Ústavy ČR a z Listiny základních práv a svobod, nicméně jedním z nejdůležitějších právních dokumentů, vztahujícím se k dané problematice je Úmluva o lidských právech a biomedicíně, jejímž cílem je zajištění lidské důstojnosti a lidských práv a svobod každého jednotlivce v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Důležitým mezníkem v této problematice se rovněž stal zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který vstoupil v platnost dne 1. dubna 2012 a který nahradil zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Tato diplomová práce, jak již z názvu vyplývá, pojednává o právech a povinnostech pacientů, přičemž se při rozboru dané problematiky zaměřuje zejména na novou právní úpravu. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V úvodu teoretické části jsou nejprve vymezeny některé základní pojmy související s daným tématem. Následují kapitoly pojednávající o legislativním zakotvení medicínského práva jakožto celku a vybraných zásadách zdravotnického práva. Poslední dvě kapitoly jsou, v přímé návaznosti na medicínskou právní úpravu, věnovány samotným právům a povinnostem pacientů. Praktická část je zaměřena na výzkum znalosti práv a povinnosti jak pacientů samotných, tak i zdravotnických pracovníků. Vychází z kvalitativní výzkumné metody prováděné formou polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořilo celkem 6 respondentů/ek z řad laické veřejnosti a 6 dotazovaných zdravotnických pracovníků. Úkolem této části je přinést aktuální poznatky týkající se celkové informovanosti o právech a povinnostech pacientů. Cílem práce je analyzovat současnou právní úpravu dané problematiky a zmapovat znalosti práv a povinností pacientů jak u laické, tak i u odborné veřejnosti. Výsledky výzkumu ukazují, že se povědomí veřejnosti, o právech a povinnostech pacientů, ani přes jejich nové ukotvení v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách příliš nezvýšilo. Ačkoliv jsou na první pohled patrné všeobecné vědomosti o dané problematice, veřejnost se z vlastní iniciativy nijak nesnaží zvyšovat své znalosti týkající se jejich práv a povinností ve vztahu k poskytovatelům zdravotnických služeb. Informovanost zdravotnických pracovníků o právech a povinnostech pacientů je oproti tomu na dobré úrovni, což však lze přisuzovat zejména skutečnosti jejich každodenního pohybu na poli dané problematiky. Tato diplomová práce přináší aktuální informace týkající se práv a povinností pacientů z pohledu současné právní úpravy. Zároveň mapuje znalosti práv a povinností pacientů i zdravotnických pracovníků a poukazuje na širší psychosociální souvislosti v dané problematice. Výsledky tedy mohou být využity jak ke zlepšení informovanosti veřejnosti o jejich právech a povinnostech, tak i ke vzdělávání všech pracovníků v pomáhajících profesích.