Naplňování úkolů civilní ochrany na území České republiky z pohledu mezinárodního práva

Abstract

Diplomová práce se v teoretické části zaměřila nejprve na vysvětlení několika pojmů z oblasti civilní ochrany jako např. samotnou civilní ochranu, civilní obranu, mezinárodní humanitární právo, pojmy mimořádná událost a krizová situace a další, dále pak historický vývoj civilní ochrany v mezinárodním prostředí a vývoj civilní ochrany na území dnešní České republiky. Dále práce obecně charakterizuje mezinárodní instituce. Blíže se seznamuje s některými z nich a to s Mezinárodním výborem Červeného kříže, Organizací spojených národů, Severoatlantickou aliancí a Evropskou unii. V rámci jednotlivých mezinárodních institucí práce popisuje jejich historii, charakteristiku a organizační strukturu, v případě Severoatlantické aliance a Evropské unie pak dále popisuje jejich zapojení do civilního nouzového plánování. V rámci České republiky se práce zabývá zejména organizací ochrany obyvatelstva na jejím území. V neposlední řadě práce jmenuje mezinárodní právní normy spojené s civilní ochranou, právní normy Severoatlantické aliance zabývající se civilní ochranou, právní normy Evropské unie zabývající se civilní ochranou a české právní normy spojené s ochranou obyvatelstva. Cílem této práce je komparace a vyhodnocení naplňování úkolů české a mezinárodní legislativy v oblasti civilní ochrany. Práce bude dále sloužit jako studijní materiál pro studenty oborů Civilní nouzová připravenost a Ochrana obyvatelstva se zaměřením na CBRNE, dále pak jako podkladový materiál pro krajský úřad a úřad obce s rozšířenou působností. První úsek výzkumné části diplomové práce se zabývá vybranými právními normami civilní ochrany z České republiky, Severoatlantické aliance a Evropské unie a v neposlední řadě i Ženevskými úmluvami. V roce 2013 vešla v platnost v České republice nová Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030, na základě které je vytvořeno šest oblastí ochrany obyvatelstva. Novým dokumentem civilního nouzového plánování NATO je Politická směrnice civilního nouzového plánování pro roky 2014 2017. Ústředním dokumentem pro civilní ochranu v EU se od 1 ledna 2014 používá Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie. Tyto tři právní normy jsou stěžejními dokumenty pro komparaci a vyhodnocení naplňování úkolů české a mezinárodní legislativy v této práci a jsou dále podrobněji rozpracovány. Poslední z dokumentů, zmíněné v této části práce jsou Ženevské úmluvy, zejména jejich zapracování do českých právních předpisů. Na závěr této části je vypracována souhrnná tabulka, která přiřazuje k českým právním normám mezinárodní právní normy v jednotlivých oblastech. Právní normy Evropské unie a Severoatlantické aliance představují nadstavbu nad právními normami svých členských států a nedají se přímým způsobem porovnat, lze však určit, zda jsou s nimi české právní normy v souladu. Ženevské úmluvy jsou do právního řádu České republiky začleněny a další ustanovení z nich implementovány prostřednictvím dalších zákonů. V případě NATO probíhá spolupráce v jednotlivých případech zejména mezi organizacemi. Spolupráce a koordinace mezi Unií jejími členskými státy nezasahuje do primární odpovědnosti za ochranu obyvatelstva, životního prostředí, majetku a kulturního dědictví členských států na vlastním území. Rozhodnutí o Mechanismu se také netýká vzájemných práv a povinností členských států zakotvených v bilaterálních nebo mnohostranných smlouvách v oblasti civilní ochrany. V závěru diplomové práce jsou navrhnuty některé změny a úpravy v českých právních normách, které by měly zlepšit fungování civilní ochrany na území České republiky a usnadnit propojení s mezinárodním prostředím, které ještě nefunguje, tak jak by mělo, neboť nová Koncepce ochrany obyvatelstva není zcela v souladu s mezinárodními právními normami.