Edukační činnost sestry v ambulanci

Abstract

Tato práce je zaměřena na edukační činnost sestry v ambulanci. Teoretická část práce se v úvodu zabývá bližší identifikací edukační činnosti, jejích typů, fází, metod a forem. Cíl práce a výzkumná otázka: Cílem bakalářské práce bylo zjistit rozdíl v edukační činnosti sestry pracující v ambulancích provozovaných v rámci nemocnice a ambulancích provozovaných mimo nemocnice. Pro dosažení tohoto cíle byla stanovena výzkumná otázka, jaký je rozdíl v edukační činnosti sestry pracující v ambulancích provozovaných v rámci nemocnice a ambulancích provozovaných mimo nemocnice. Metodika: Výsledky této bakalářské práce byly získány kvalitativní výzkumnou metodou, kdy ke sběru dat byly využity polostrukturované rozhovory. Do výzkumného šetření byla zapojena jedna nejmenovaná jihočeská nemocnice, z níž potom byly vybrány tři sestry pracující v odborných ambulancích. Druhým subjektem zkoumání byla jedna nejmenovaná jihočeská poliklinika. I v této poliklinice byly vybrány tři sestry pracující v odborných ambulancích. Výsledky: Na základě získaných dat byly stanoveny čtyři kategorie, které vždy obsahovaly několik podkategorií. V první kategorii s názvem Edukační činnost v ambulanci bylo zjištěno, že edukační činností sestry v ambulancích je výchova pacienta k udržení a navrácení zdraví a jeho vzdělávání v prevenci a léčbě. V první stanovené podkategorii s názvem Používané edukační metody jsme výzkumem zjistili, že sestry v nemocnici i sestry na poliklinice nejčastěji používají k edukaci rozhovor a ukázku. Ve druhé podkategorii s názvem Počet edukovaných pacientů empirický výzkum odhalil, že v průměru je počet edukovaných pacientů v nemocnici dvojnásobný oproti poliklinice. Překvapením pro nás bylo zjištění, že sestry v nemocnici používají k záznamu edukační činnosti edukační záznamový arch, zatímco sestry pracující na poliklinice uváděly, že edukaci nezaznamenávají. Druhá kategorie si kladla za cíl identifikovat, v čem spatřují sestry význam edukace pro pacienta. Na základě analýzy výsledků lze konstatovat, že ho spatřují v poskytování informací. Tato kategorie obsahuje tři podkategorie. Podkategorie pátrající po získávání pozornosti pacienta k edukaci ukázala, že si sestry své pacienty získávají úsměvem, vlídným slovem, motivací a pochvalou. Druhou podkategorií byla otázka po zpětné vazbě, která odhalila, že tuto sestry získávají ústně. A téma edukace, se kterým se sestry setkávají, je vždy specifické pro daný typ ambulance. Výsledkem bylo zjištění, že ve všech ambulancích se edukuje na různá témata, přičemž jedno mají společné, a to dietu: všechny sestry edukují pacienty na téma výživa. Také byla stanovena třetí kategorie, Volba edukační metody. Zde bylo pozitivním zjištěním, že k edukační činnosti využívají sestry různé edukační metody a ty volí podle stavu pacienta a jeho potřeb. Tato kategorie obsahuje dvě podkategorie. První podkategorie byla nazvána Nejefektivnější edukační metoda. Zde se sestry shodly v odpovědích, že za tuto metodu považují rozhovor. V podkategorii Edukační materiál bylo zjištěno, že jako edukační materiál sestry používají letáky nebo pomůcky k aplikaci injekcí. Poslední kategorie s názvem Vliv na edukaci byla zaměřena na to, co edukační činnost sester ovlivňuje. Zde byla stanovena podkategorie Čas na edukaci. Jedna věc, na které se sestry pracující v nemocnici shodly, byla, že nemají na edukaci dostatek času. Oproti tomu překvapivým výsledkem pro nás bylo zjištění, že sestry pracující na poliklinice udávaly, že dostatek času na edukaci mají. Další podkategorie pátrala po správném prostředí. Zde se nám odpovědi rozdělily dle toho, kde sestry pracují. Sestry pracující v nemocnici udávaly, že nemají vhodné prostředí k edukaci, a sestry pracující na poliklinice své prostředí považují za přijatelné. Poslední podkategorie zjišťovala překážky v edukační činnosti. Výzkum odhalil, že překážky v edukační činnosti sestry spatřují ve věku či nedůvěře v nové technologie. Překvapením pro nás bylo zjištění, že sestry neuvedly.