Když se ze zdravotníka stane pacient

Abstract

Teoretická část je rozdělena na pět částí. V první se soustředíme na pojem zdraví - vymezujeme definici zdraví, která se neustále měnila, a charakterizujeme i čtyři různé náhledy na pojem zdraví. V druhé části vysvětlíme pojem nemoc, rozebíráme nemoc jako zátěž a postoje zdravotníka a nemocného k nemoci. Ve třetí části je charakterizován pacient, jeho role, osobnostní vlastnosti a jeho změny v prožívání a chování v nemoci. Čtvrtá část se zabývá zdravotníkem samotným. Popisuje roli lékaře, sestry a následně zdravotníka v roli pacienta. Pátá poslední část je věnována hospitalizaci. Je zde charakterizován vztah mezi pacientem a zdravotníkem během hospitalizace, s tím souvisí i vysvětlení důležitosti rozhovoru a jeho významu při hospitalizaci. Poslední podkapitolou této části je adaptace na nemocniční prostředí, která uzavírá teoretickou část bakalářské práce.Cílem práce bylo: 1. zjistit pohled na vlastní prožitou hospitalizaci, 2. zjistit, jak zdravotníka hospitalizace ovlivnila po osobní stránce, 3. zjistit, zda zdravotníka hospitalizace ovlivnila pro jeho další výkon v jeho povolání. Výzkumná část bakalářské práce byla zpracována metodou kvalitativního šetření. Pro sběr dat byla použita metoda polostrukturovaného rozhovoru. Každá respondentka byla na začátku rozhovoru seznámena s tím, že bude zachována její anonymita a veškeré získané informace budou použity jen pro potřeby této bakalářské práce. Výzkumné šetření probíhalo v soukromém prostředí respondentek v období. Z výzkumného šetření vyplynulo, že v prožití hospitalizace je určitý rozdíl mezi zdravotníkem v roli pacienta a "obyčejným" pacientem. Zdravotník v roli pacienta má větší či vyšší očekávání například při ošetřovatelské péči nebo podávání informací o svém zdravotním stavu. Je to dáno jejich zdravotním vzděláním. Na druhou stranu se ale ukázalo, že toto vzdělání jim svým způsobem brání přijmout roli obyčejného pacienta a více se ptát. Můžeme tedy říci, že zdravotník-pacient je svým způsobem pro zdravotnický personál opravdu náročný klient. Z našeho šetření tedy vyplynulo, že nelze jednoznačně říci, že by profesní vzdělání mělo zásadní vliv na poskytování informací o zdravotním stavu. Dále na základě výzkumného šetření bylo zjištěno, že s atraktivitou a vybaveností oddělení neměly respondentky problém. Jako negativum bylo zjištěno brzké ranní buzení v rámci měření teplot.Z výzkumného šetření bylo zjištěno, že v oblasti zajišťování a poskytování dopomoci v úkonech sebepéče byl personál velice vstřícný, pozorný, milý, "nikdy neměl problém". Dalším úkolem výzkumu bylo zjistit, jak zdravotníka-pacienta ovlivnila hospitalizace po osobní stránce jakým způsobem se mění postoj zdravotníka v profesionálním přístupu k pacientovi po osobní zkušenosti v roli pacienta a jakým způsobem využije zdravotník nabyté zkušenosti z hospitalizace ve své profesi. Naše výsledky ukazují, že respondentky se snaží zamýšlet nad prožitými zkušenostmi z hospitalizace. Z šetření vyplynulo, že respondentky mění svůj přístup nejčastěji na základě setkání s neprofesionálním chováním od zdravotnického personálu. Přesto naše šetření ukázalo, že se devět respondentek dokázalo nejen zamyslet nad svými profesionálními pochybeními, ale dokázaly i negativní zkušenosti ze své hospitalizace využít k rozvoji a ke zlepšení výkonu ve svém povolání. Tato bakalářská práce poskytla pohled zdravotníka v roli pacienta na chování zdravotníků a jejich ošetřovatelský přístup k pacientovi během hospitalizace. Protože výsledky výzkumného šetření nejvíce ukázaly, že respondentky měly největší problém se získáváním a podáváním informací, navrhujeme seminář zaměřený na téma, jak se naučit správně komunikovat.