Spolupráce sestry a fyzioterapeuta u klientů po CMP

Abstract

Teoretická východiska: Cévní mozková příhoda je jedno z nejčastějších onemocnění postihující naši populaci a řadí se na druhé místo mezi příčinami úmrtí. Cévní mozkové příhody se dle vzniku dělí na ischemické a hemoragické. Největší zastoupení mají ischemické příhody, které tvoří asi 85 procent všech cévních mozkových příhod. Na zbylých několika procentech se podepisují hemoragické mozkové příhody. Při zasažení mozkovou příhodou je důležitý rychlý transport pacienta do nemocnice, provedení určených vyšetření za účelem rozeznání typu mozkové příhody a včasné zahájení léčby. Důležitou součástí léčby je poskytování komplexní ošetřovatelské péče, kterou zajišťuje dobře fungující multidisciplinární tým. Nezbytná je také spolupráce sester a fyzioterapeutů v rámci rehabilitačního ošetřovatelství. V neposlední řadě je důležité, aby byl pacient od samého začátku součástí léčby a byl motivován ke spolupráci, při snaze navrátit jej do běžného života. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části se zabýváme cévní mozkovou příhodou, ošetřovatelskou péčí, rehabilitačním ošetřovatelstvím a spoluprací mezi sestrou a fyzioterapeutem. Empirická část obsahuje výsledky výzkumu. Cíl práce: V empirické části této práce bylo cílem zmapovat spolupráci všeobecných sester a fyzioterapeutů u klientů po CMP v nemocničním prostředí. K tomuto cíli byly stanoveny dvě výzkumné otázky. První otázkou jsme se ptali: V čem spočívá spolupráce mezi všeobecnými sestrami s fyzioterapeuty u klientů po CMP? Druhá otázka byla: Jaké problémy ztěžují spolupráci mezi všeobecnými sestrami a fyzioterapeuty? Metodika: Ke zpracování bakalářské práce bylo použito kvalitativní výzkumné šetření. Ke sběru dat jsme využili formy zúčastněného skrytého pozorování a polostrukturované rozhovory. Výzkumné šetření bylo vedeno se sedmi sestrami a třemi fyzioterapeuty v nemocnici na neurologickém oddělení a oddělení následné péče. Sběr dat se uskutečnil po domluvě s hlavní sestrou a souhlasem vrchních sester na zmiňovaných odděleních. Z důvodu zachování anonymity, není souhlas součástí bakalářské práce, ale je k nahlédnutí u autorky bakalářské práce. Šetření bylo zcela anonymní, pozorování a rozhovory probíhaly v období od 23. 3. 2015 17. 4. 2015. Pro výzkumné šetření byla použita metoda skrytého zúčastněného pozorování. Zjištěné poznatky byly zaznamenávány v průběhu pozorování do pozorovacího archu pro sestry (Příloha 5) a fyzioterapeuty (Příloha 6). Vypozorované skutečnosti byly následně přepsány a vyhodnoceny. Ke sběru dat byl aplikován polostrukturovaný rozhovor. Sestrám v něm bylo položeno 35 otázek (Příloha 7) a fyzioterapeutům 28 otázek (Příloha 8), doplněné o další podotázky. Rozhovory byly vedeny se skupinou sester a fyzioterapeutů, které jsme pozorovaly. Odpovědi byly zaznamenány písemnou formou a poté přepsány (Příloha 9). Získaná data byla analyzována, následně vyhodnocena a uspořádána do kategorizačních skupin. Výsledky: Z výzkumného šetření bylo zjištěno, že sestry a fyzioterapeuti společně spolupracují. Spolupráce spočívá v předávání informací, jelikož vzájemná informovanost je klíčová pro poskytování péče. Zjistili jsme, že spolupracují i v ohledu rehabilitačního ošetřovatelství jako je polohování, přesazování, posazování, dopomoc a nácvik všedních činností. Nedostatek byl zaznamenán v tom, že sestry nespolupracují s fyzioterapeutem přímo u lůžka. Také jsme z rozhovorů zjistili, že sestry nejsou od fyzioterapeutů poučeny o správném polohování, i když je to v jejich kompetenci. Z výsledků také vyplývá, že spolupráci mezi sestrou a fyzioterapeutem ztěžuje nedostatek času, který je znát při předávání informací a vzájemné spolupráci. Dalším faktorem je střídání fyzioterapeutů na oddělení a nedostatečná konzultace ohledně péče o pacienta.