Laboratorní diagnostika hormonů štítné žlázy v klinické medicíně

Abstract

Poruchy štítné žlázy patří hned po diabetu mellitu mezi nejčastější poruchy endokrinního systému. Laboratorní diagnostika má nezastupitelnou úlohu v diagnostice poruch funkce štítné žlázy. První část práce popisuje jednotlivá onemocnění štítné žlázy, jejich příčiny, diagnostiku, příznaky a léčbu. V druhé části práce se zabývám významem a principem stanovení jednotlivých stanovovaných parametrů u sledování poruch štítné žlázy. Vyšetření parametrů štítné žlázy je velice frekventovaná imunoanalytická metoda. Především jsou využívány pro určení funkčního stavu štítné žlázy. Mohou nám říct informace o etiologii onemocnění, monitorují průběh léčby a na základě toho se volí další postupy léčby. Thyreotropin (TSH) je velmi senzitivním a specifickým markerem hodnocení funkce štítné žlázy a současně vhodný pro časnou detekci, nebo vyloučení poruch štítné žlázy. V případě TSH mimo referenční mez se stanovuje další vyšetření fT4, výjimečně i fT3. Vyšetření TSH a volných frakcí trijodthyroninu a thyroxinu jsem prováděla na analyzátoru od firmy Roche Modular E, který využívá principu ECLIA. Průkaz protilátek jsem stanovovala na analyzátoru od firmy Siemens Immulite XPi, který je založen na chemiluminiscenční imunometrické analýze. Vyšetření protilátek anti-Tg a anti-TPO nám toho hodně řekne o etiologii vyšetření v případě autoimunitního onemocnění. Vyšetřovala jsem 830 pacientů, 299 mužů a 531 žen, u kterých jsem na základě hladiny TSH mimo referenční mez diagnostikovala hypothyreózu nebo hyperthyreózu. Můj výzkum jsem si dovolila doplnit o odbornosti lékařů, kteří požadovali vyšetření hormonů štítné žlázy. V závěru práce je graficky znázorněna četnost stanovení hormonů a autoprotilátek štítné žlázy za rok 2013 v naši laboratoři.