Diferenciální diagnostika dušnosti v přednemocniční neodkladné péči

Abstract

Bakalářská práce se zabývá tématem diferenciální diagnostiky dušnosti v přednemocniční neodkladné péči. Problematika dušnosti a její diferenciální diagnostiky je stále aktuální téma, z důvodu velkého množství onemocnění, které dušnost způsobují. Teoretická část této bakalářské práce obsahuje základní informace ohledně pojmu dušnost, diferenciální diagnostiky a vyšetřovacích metod týkajících se této problematiky. Dušnost se vyskytuje nejčastěji u kardiálních a pulmonálních onemocnění. Jsou zde ale popsány další onemocnění zcela jiných příčin, například otrava oxidem uhelnatým, anémie nebo hyperventilace, která se v přednemocniční neodkladné péči vyskytuje také velice často a může být problém ji rozlišit od dušnosti pulmonálního. Pro zdravotnické záchranáře může být někdy problém rozlišit dušnost kardiální od dušnosti pulmonální, popřípadě rozpoznat, zda není příčina zcela jiného charakteru. Vyšetřovací metody, které jsou zdravotnickým záchranářům dostupné v přednemocniční neodkladné péči, jsou velice omezené na rozdíl od péče nemocniční, proto může být diagnostika dušnosti v terénu někdy velice obtížná. Výzkum byl realizován pomocí standardizovaných polostrukturovaných rozhovorů se zdravotnickými záchranáři na Zdravotnické záchranné službě Jihočeského kraje. Výzkumný soubor tvořilo 14 respondentů ze všech oblastních středisek Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje. Vybraní respondenti byli všech věkových kategorií a lišili se také délkou praxe na zdravotnické záchranné službě, nejvyšším dosaženým vzděláním a posádkami, ve kterých jezdí. Respondenti odpovídali na 20 předem připravených otázek, které se týkaly jejich znalostí a zkušeností ohledně dušnosti. Výzkum byl zaměřen zejména na znalosti zdravotnických záchranářů v oblasti diferenciální diagnostiky dušnosti v přednemocniční péči a také na obtížnost stanovení pracovní diagnózy na základě vyšetřovacích metod, které mají zdravotničtí záchranáři v přednemocniční neodkladné péči k dispozici. Výsledky výzkumu byly pro přehlednost zpracovány do tabulek a následné vyhodnocení výzkumu je obsaženo v diskuzi. Prvním cílem bylo zmapovat znalosti zdravotnických záchranářů v diferenciální diagnostice dušnosti v přednemocniční neodkladné péči. Druhým cílem bylo zmapovat obtížnost stanovení pracovní diagnózy na základě možností diferenciální diagnostiky v přednemocniční neodkladné péči. Byly zvoleny dvě výzkumné otázky. První otázka zjišťuje, zda mají zdravotničtí záchranáři dostatek znalostí pro správnou diferenciální diagnostiku dušnosti u pacientů v přednemocniční neodkladné péči. Druhá otázka zjišťuje, jestli je dušnost a možnosti její diagnostiky v přednemocniční neodkladné péči pro zdravotnické záchranáře vždy jednoduchým symptomem pro stanovení pracovní diagnózy. Z výsledků rozhovorů je patrné, že znalosti záchranářů u většiny případů nejsou dostatečné. Více znalostí týkajících se této problematiky mají zdravotničtí záchranáři, kteří mají nejvyšší dosažené vzdělání magisterské. Velký nedostatek v tomto ohledu je také ve vzdělávání zdravotnických záchranářů na Zdravotnické záchranné službě Jihočeského kraje. Respondenti uváděli, že školení na samostatné téma dušnost vůbec nemají, a že dušnost bývá na školeních Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje probírána pouze v souvislosti s jiným tématem. Zde je patrný velký nedostatek. V souvislosti s nedostatečným vzděláváním zdravotnických záchranářů může souviset také problém špatné diagnostiky dušnosti v přednemocniční neodkladné péči. Zdravotničtí záchranáři ošetřují nejčastěji kardiální a pulmonální dušnost. Výsledky výzkumu ale ukazují, že určení správné pracovní diagnózy, která je velice důležitá pro následnou léčbu a směřování pacienta, je pro zdravotnické záchranáře někdy problém. Pokud vezmeme v potaz závažnost některých onemocnění, které dušnost způsobují, může být jejich nesprávná diagnostika pro pacienta fatální.