Ošetřovatelská péče u pacienta po operaci plic

Abstract

Operace plic se provádí z různých příčin, mezi které nejčastěji patří nádorová onemocnění, zánětlivá onemocnění, úrazy a různé komplikace diagnosticko-léčebných výkonů. Po operaci jsou pacienti často převezeni na jednotku intenzivní péče (JIP). Sestra musí uspokojovat pacientovi biologické, psychické, ale také laboratorní a medikamentózní potřeby. V bakalářské práci s názvem "Ošetřovatelská péče u pacienta po operaci plic" bylo cílem zjistit způsob poskytování ošetřovatelské péče u pacienta po operaci plic. K cíli byly položeny tři výzkumné otázky. Potřebné informace byly získány pomocí kvalitativního výzkumu, formou polostrukturovaných rozhovorů se sestrami z oddělení chirurgické jednotky intenzivní péče v Nemocnici České Budějovice a.s. Výzkum probíhal v průběhu března 2015. Následně byla provedena analýza dat, z které vznikly celkem tři kategorie: specifická péče u pacienta po operaci plic, vzdělání, rehabilitace. Z výzkumu vyplývá, že sestry se s péčí o pacienta po operaci plic setkávají často a to několikrát do měsíce. Dále z rozhovorů vyplynulo, že pacient po operaci dostává nejdříve parenterální výživu, druhý den pak začíná tekutou stravou a dále jsou pacientovi podávány, sestrami nejčastěji uváděné, diety č. 0, 1, 3 a pokud je pacient diabetik dieta č. 9. Po operaci je pacientovi podáván kyslík, někdy také inhalace. Z výsledků vyplynulo, že sestry dbají na to, aby dýchací cesty byly vždy čisté, aby pacient nebyl zahleněný a zvládl si odkašlávat. Sestry kontrolují hodnoty krevních plynů pomocí pulzního oxymetru. Aby byl pacient plně ventilován, je kladen důraz na pooperační rehabilitaci. Z výsledků dále vyplynulo, že v péči o dýchací cesty je horší průběh u pacientů kuřáků. Pacientům je s ohledem na operační výkon zaváděn permanentní močový katetr (dále PMK), který mají zaveden různě dlouhou dobu. Záleží na zdravotním stavu pacienta. Pokud má pacient zavedenou epidurální linku, PMK má zásadně pět dní. Sestry musí kontrolovat funkčnost hrudních drénů, které mají pacienti po operaci plic často zavedeny. Nejdříve má pacient aktivní sání, případně aktivní mobilní sání, dále pak Bülauovu drenáž. Sestry také kontrolují okolí rány, prosakování obvazů. Frekvence převazů operační rány je většinou určována lékařem. Převazy se také dělají dle prosakování obvazů, z výzkumu vyplývá, že přibližně jednou za dva dny. Pooperační bolest sestry sledují verbální cestou, pomocí vizuální analogové škály (VAS). Pacient je ukládán do polosedu, který sestry považují za úlevovou polohu. Dále je pacientovi podávána předepsaná medikace, pokud má epidurální linku, tak přes ni. Následně pacient dostává analgetika i. m. inj. Za pooperační komplikace sestry považují problémy s dýcháním, krvácení z rány, bolest, riziko infekce, vysoké odpady z hrudních drénů, neschopnost plic udržet podtlak a následný kolaps plíce. Výsledky z kategorie vzdělání poukazují na to, že sestry své znalosti a dovednosti získaly svou praxí na oddělení chirurgické JIP, mají kladný přístup k předávání svých zkušeností méně zkušeným pracovníkům, začátečníkům. Vzdělání sester je velice pestré a každá uplatňuje jiné metody v obohacování svých vědomostí. Co se týče problematiky rehabilitace pacientů po operaci plic, tuto činnost mají na starost fyzioterapeuti. V ošetřovatelské péči mají sestry velmi dobré znalosti, které uplatňují v praxi. Avšak v určitých směrech se získané informace od sester rozchází s uvedenými postupy v prostudované literatuře. Jedním z důvodů této skutečnosti je, že sestry dělají tyto ošetřovatelské postupy automaticky a během rozhovorů je nenapadlo dané informace zmínit. Závěr této práce by měl směřovat ke zdokonalení ošetřovatelské péče u pacienta po operaci plic a k odstranění zjištěných nedostatků v rámci poskytování ošetřovatelské péče. Práce může být využita jako edukační materiál pro sestry začínající pracovat na oddělení chirurgické JIP, v Nemocnici České Budějovice a.s.