Statistické šetření úniku měkké a tvrdé složky rentgenového záření mimo odborné pracoviště nemocnice v Sedlčanech

Abstract

V současné době vzrůstají nároky na radiační ochranu obyvatelstva, studentů i radiologických pracovníků. Rizika spojená s expozicí ionizujícího záření se dostávají do povědomí obyvatel a stávají se zájmem odborných pracovníků, kteří vytvářejí velmi sofistikované modely pro krizové situace, radiační havárie, potencionální rizika atd. Cílem je zajistit co možná nejnižší ozáření obyvatelstva i radiačních pracovníků, eliminovat hrozbu radiační havárie a případně minimalizovat její dopady. Tato práce se zaměřuje na jedno radiodiagnostické pracoviště nemocnice v Sedlčanech, kde došlo následkem stavební chyby k situaci, kdy okna v ozařovací místnosti postrádají ochranný prvek. Za nimi je pak volně přístupný prostor pro personál a pacienty. Z této situace vychází tato práce. Jejím cílem je měření unikajícího záření a na základě získaných hodnot záření charakterizovat jednak z hlediska statistického a následně vyhodnotit z hlediska radiační ochrany. Na základě toho byly vytyčeny jednotlivé dílčí cíle práce, jimiž jsou: 1) Šetření úniku rentgenového záření na základě modelového znázornění prostorové struktury nemocnice v Sedlčanech. 2) Vymezení základních statistických pojmů a statistických metod 3) Návrh na opatření na základě výsledků statistického šetření a na základě konzultace se zřizovatelem nemocnice. 4) Zhodnocení výsledků z hlediska radiační ochrany. Ze současného stavu a výše zmíněných cílů pramení tři hypotézy, které je nutné ověřit pomocí vhodných metod, díky kterým bude možno hypotézy jednoznačně potvrdit či zamítnout. Zmíněné hypotézy byly vyřčeny takto: H1: Unikající záření v daném časovém režimu má v oblasti tvrdé a měkké složky teoretické rozdělení blízké rozdělení normálnímu H2: Mezi unikajícími dávkami tvrdé a měkké složky je pozitivní korelace H3: Unikající dávky jsou v souladu s normami Nejprve bylo nutné provést prostorovou analýzu daného pracoviště a na základě dostupných poznatků o charakteru rentgenového záření a jeho šíření rozhodnout jaké dozimetry použít a kam je umístit. Zvoleny byly dva elektronické osobní dozimetry "DMC 2 000 XB" a jejich umístění mezi skla oken, na středu horizontální osy a ve spodní čtvrtině osy vertikální. Dále bylo nezbytné určit vhodný časový interval měření tak, aby byl dostatečný počet hodnot pro statistické zpracování, zároveň však dostatečně dlouhý interval pro získání hodnoty méně zatížené okolními vlivy (zejména pozadím). Proto byl určen čtrnáctidenní interval, který splňuje obě kritéria. Celkově bylo naměřeno 27 hodnot pro kvantitativní aplikovaný výzkum, který zahrnuje metody deskriptivní a matematické statistiky. Prvotně byla ověřována normalita rozdělení obou složek záření v každém okně. Pomocí regresní analýzy byly vytvořeny 4 prvky škály a proveden 2-test. Následně byla ověřována korelace mezi tvrdou a měkkou složkou u každého okna. Zde byl zvolen Pearsonův korelační koeficient, vyjadřující sílu lineární korelace. Poslední část ověřování hypotéz obsahuje komparační analýzu s legislativními limity.