Úloha radiologie při screeningu dětských kyčlí v Nemocnici Pelhřimov p. o.

Abstract

Tématem této bakalářské práce je porovnání využití zobrazovacích metod při screeningu dětských kyčlí a zjištění výskytu vývojové dysplazie kyčelní v Nemocnici Pelhřimov p. o. Jedná se o nejčastější vývojovou vadu pohybového aparátu, která se vyskytuje zhruba u 5 % novorozenců. Zahrnuje poruchu vývoje kyčelní jamky, hlavice stehenní kosti, špatnou centraci do kloubní jamky, nepřiměřený rozsah kloubního pohybu nebo kombinaci všech zmíněných. Vzniká spolupůsobením genetických faktorů a zevních příčin. Pokud se vývojová dysplazie kyčelní (VDK) vyskytuje v rodině, riziko u novorozence se výrazně zvyšuje. Nejzávažnějším stupněm této vady je vykloubení kyčlí, ale mnohem častěji se setkáme s lehčí formou vady, což je mělká kyčelní jamka. V České republice je na základě Metodického listu Ministerstva zdravotnictví z roku 1996 stanoven systém po sobě jdoucích kontrol novorozenců a kojenců. Vyšetření probíhá ve třech etapách v tzv. "systému trojího síta". Při těchto kontrolách zaujímá nezastupitelnou úlohu ultrazvuk. Hodnocení nálezů a zařazení do skupin dle rakouského profesora Grafa je v současnosti nejpoužívanější metodou, používanou i v Nemocnici Pelhřimov p. o. Zhruba po prvním roce věku, kdy dochází k pokročilé osifikaci struktur, nelze nález touto metodou standardně posuzovat. Rentgenové vyšetření se uplatňuje v případě diagnostických nejasností a hlavně u dětí s již zjištěnou VDK při plánování následné léčby. Při zjišťování anatomických repozičních překážek, po neúspěšné primární repozici, nalézají své uplatnění opět zobrazovací metody. Lze využít ultrazvuk, magnetickou rezonanci, přednost však dostává artrografie. Je sice metodou invazivnější, ale na rozdíl od výše zmíněných má významnou přednost: může být zároveň i metodou terapeutickou. V teoretické části se práce věnuje anatomii, vývoji a růstu kyčelního kloubu, je uvedena etiologie a historie této vývojové vady. Následuje popis systému klinických kontrol a vlastní diagnostiky VDK. Další část teoretické práce je věnována jednotlivým zobrazovacím modalitám, konkrétně ultrazvuku, rentgenovému zobrazení, artrografii a magnetické rezonanci. Zobrazovací modality dětského věku tvoří velice specifickou část oboru radiodiagnostiky. Dětští pacienti rozhodně nejsou malí dospělí, jejich snímkování by mělo být omezeno na minimum a samozřejmě má svoje specifika. Vyšetření musí být provedeno rychle a přesně, aby se nemuselo opakovat. Možnosti terapie se liší dle závažnosti poškození kyčelního kloubu. Lehčí poškození kyčelního kloubu je řešeno konzervativním způsobem za pomoci různých abdukčních pomůcek, mezi které patří abdukční balení, Frejkova peřinka či Pavlíkovy třmeny. Závažnější případy je nutné řešit za hospitalizace, pomocí distrakční terapie či operačního zásahu. Cílem práce bylo analyzovat počet dětských pacientů, zjistit jaké zobrazovací metody u nich byly indikovány i provedeny a porovnat výskyt vrozených vývojových vad kyčlí dle pohlaví, vše v rámci Nemocnice Pelhřimov p. o. Hypotéza této bakalářské práce byla formulována následovně: Při screeningovém vyšetření dětských kyčlí v Nemocnici Pelhřimov p. o. je zjišťován vyšší výskyt vrozených vývojových vad kyčelního kloubu u dívek než u chlapců. Smyslem této bakalářské práce bylo vytvoření přehledného textu, zabývajícího se problematikou využívání zobrazovacích metod při zjišťování vývojových vad dětských kyčlí. Teoretická část práce může sloužit jako informační materiál pro odbornou veřejnost a výsledky lze využít jako statistický materiál.