Model psychické krize u jedinců se získaným tělesným postižením

Abstract

Bakalářská práce se zabývá modelem psychické krize u jedinců se získaným tělesným postižením. Získané tělesné postižení vzniká náhle a jedinec se musí vypořádat s velmi náročnou životní situací. Jedinec většinou prožívá krizi identity, kdy se mu mění vztahy s okolím, ale i se sebou samým. Zpravidla prochází určitými fázemi vyrovnání, které mu pomáhají se s novou životní rolí ztotožnit. Teoretická část je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole je definován pojem a klasifikace tělesného postižení, kde jsou vymezena získaná i vrozená tělesná postižení. Dále pojednává o osobnosti jedince se získaným tělesným postižením řešící především otázky profesní, partnerské a rodičovské role. Druhá kapitola se zabývá pojmem psychické krize, její typologií a průběhem. Pozornost je zde především věnována modelům psychické krize podle autorů Kübler-Ross, Vágnerové, Říčana a Caplana. Třetí kapitola se zmiňuje o psychické odolnosti jedince, aktivních a únikových obranných mechanismech a strategii copingu, které jsou nezbytné při procesu vyrovnání. Poslední, čtvrtá kapitola, je věnována psychologické pomoci, která zahrnuje neformální pomoc, tedy svépomoc a vzájemnou pomoc a psychoterapii, především rogersovskou, podpůrnou a kognitivně-behaviorální psychoterapii. Obsah teoretické části byl vytvořen na základě analýzy odborných a internetových zdrojů. Cílem výzkumné části bakalářské práce je zjistit, jakým způsobem se jedinci se získaným tělesným postižení vyrovnávají s náročnou životní situací, a odhalit fáze psychické krize. Dílčím cílem bakalářské práce je také zjistit, zda jedinci při procesu vyrovnání využili psychologickou pomoc. K naplnění cílů byly realizovány rozhovory s lidmi, kteří mají osobní zkušenost se získaným postižením. Výzkumná část obsahuje cíl práce, výzkumné otázky a charakteristiku výzkumného souboru. Podrobně se zmiňuje o metodice výzkumu, technice sběru dat a samotném výzkumu, tedy o výsledcích. V rámci kvalitativního výzkumu byly zvoleny metody otevřeného zúčastněného pozorování a narativního rozhovoru, který je zvláštní formou hloubkového nestrukturovaného rozhovoru. Před samotným výzkumem byli respondenti osloveni písemnou žádostí o spolupráci. Rozhovory s respondenty proběhly během ledna 2014 až března 2015. Následným získáním dat a analýzou rozhovorů byly naplněny cíle výzkumu a výzkumné otázky. Výsledky výzkumu poukazují na to, že každý člověk je individuální bytost a každý si adaptaci na své postižení prožíval různým způsobem. Jelikož výzkumný soubor je rozmanitý, nelze s přesností učinit jeden závěr. To je možné ověřit porovnáním získaných dat, která se liší v délce trvání rozhovorů, způsobem, ale i náplní vyprávění daného respondenta. Každý respondent si jistým způsobem procházel modelem psychické krize. U všech respondentů je zaznamenána fáze agrese a zloby, která se samozřejmě projevovala odlišnými způsoby. Všichni respondenti se shodli na tom, že bez pozitivního přístupu k životu a opory rodiny a blízkých se s postižením vyrovnává velice těžko. Bakalářská práce by mohla sloužit jako vhodný informační materiál pro studenty a pracovníky v pomáhajících profesích a pro rodiny jedinců se získaným tělesným postižením k objasnění toho, co si člověk nacházející se v této situaci prožívá. Dále by mohla být podnětem pro zdokonalení a zkvalitnění služeb, například v oblasti psychoterapie a poradenství pro osoby se získaným tělesným postižením, které se vyrovnávají se svojí novou identitou.