Osamělost jako fenomén stáří.

Abstract

Tato práce se zabývá problémem osamělosti seniorů. Cílem práce je zmapovat míru osamělosti u seniorů v období raného stáří, což jsou senioři ve věku od 65 do 75 let. Zjistit, zdali se senioři cítí osamělí. Jaké jsou hlavní důvody pocitu osamělosti. Jak tyto pocity ovlivňuje fyzické a psychické zdraví, důležitost rodiny seniora v souvislosti s pocitem osamění. Co znamenají v životě seniora přátelé, sousedi, zájmy a koníčky. Jak důležitý faktor je postoj k životu ve vztahu k pocitu osamělosti. Práci jsem rozdělila na část teoretickou a část empirickou. Teoretická část má dvě podkapitoly. První se věnuje seniorům a různým pohledům na stáří. V této podkapitole chci také upozornit na pozitivní přístup ke stáří v souvislosti s pozitivní psychologií a silnými stránkami osobnosti. Zmapovat možnosti využití volného času seniorů. Ve druhé podkapitole se snažím shrnout nejnovější poznatky o osamělosti. Co to je osamělost, jak se na ni dívají psychologové, jak sociologové. Jaké faktory osamělost ovlivňují, ať v kladném či záporném smyslu. Empirická část je věnována kvalitativnímu výzkumu. Toho se zúčastnilo sedm seniorů, žijících samostatně v bytě nebo domě. Komunikační partnery jsem získávala pomocí tzv. snowball samplingu. Metodu výzkumu jsem použila dotazování a jako techniku sběru dat polostrukturovaný rozhovor. Vypracovala jsem okruhy otázek, které jsem komunikačním partnerům pokládala a při nejasnostech se doptávala. Výsledky výzkumu jsem získala pomocí analýzy dat. Součástí tohoto výzkumu byl i dotazník charakteristických silných stránek, abych mohla výsledky kvalitativního výzkumu porovnat se silnými stránkami dotazovaných seniorů. Provedným výzkumem jsem došla k závěru, že osamělost jako fenomén stáří opravdu existuje. Výzkum ukázal, že více než 50% seniorů v období raného stáří se cítí alespoň občas osaměle. Zjištěné údaje napovídají, že osamělost je značný problém. Vzhledem k tomu, že pocity osamělosti jsou eliminovány dostatkem sociálních kontaktů, dobrým fyzickým a psychickým zdravím, fungující rodinou, množstvím zájmů a koníčků, měli bychom klást důraz hlavně na vytvoření prostředí, které by bylo podnětné a seniorům pomáhalo zvládat pocity osamělosti. Navíc se ukázalo, že silné stránky osobnosti, jako jsou například zvídavost a zájem o svět, optimismus s orientací na budoucnost, vitalita a nadšení jsou silnými stránkami dotazovných, kteří se osaměle necítí vůbec nebo jen výjimečně. Bylo by tedy dobré tyto stránky posilovat, apelovat na seniory, aby se zajímali o nové věci, udržovali si vitalitu a optimismus do pozdního věku. Řešení problému osamělosti vidím především v prevenci. Je důležité vytvořit si dostatek sociálních kontaktů a široké spektrum zájmů. V seniorském věku pak mít co nejvíce možností, jak svůj volný čas smysluplně využít.