Potřeby zvyšování psychologických kompetencí pracovníků IZS, návrh vzdělávacích aktivit.

Abstract

Bakalářská práce se orientuje na potřeby zvyšování psychologických kompetencí pracovníků integrovaného záchranného systému a následně na návrh vzdělávacích aktivit. První část práce se týká teorie kompetence, je zde charakteristika a definice kompetence a také její třídění a dělení. Následující podkapitola se zabývá mechanismy psychické adaptace na zátěžové situace, se kterými se pracovníci IZS mohou při výkonu své práce setkat. Další podkapitola je orientována na fungování psychiky v zátěžových situacích a na její jednotlivé fáze jako je především fáze aktivizace, fáze zvládání psychické zátěže a fáze důsledková. V podkapitole policejní stres je zmínka o psychické zátěži při vyšetřování násilné trestné činnosti, kde jde o extrémní mrtvoly, smrt dítěte nebo smrt za tragických okolností. Dále je pozornost věnována psychologickým důsledkům použití střelné zbraně, pracovnímu stresu policistů a zvládání stresových situací v policejní praxi. Psychohygiena pracovníků IZS popisuje odolnost pracovníků IZS vůči zátěžovým situacím, také ochranu psychického zdraví těchto pracovníků a v neposlední řadě také syndrom vyhoření. Práce zároveň nabízí jednoduchý přehled o možnostech psychologické péče o pracovníky IZS a účinných prostředcích k předcházení posttraumatickým stresovým příznakům u osob pracujících v IZS. Hlavní možností předcházení je krizová intervence - odborná metoda práce s člověkem v situaci, kterou prožívá z vlastního pohledu jako zátěžovou, případně ohrožující.Další možností je supervize - poradenská metoda, která napomáhá pracovníkům v jejich profesním rozvoji, směřuje ke zvýšení jejich profesionality. Samostatná podkapitola se orientuje na komunikaci s lidmi a její pravidla. Podrobněji jsou rozpracovány zásady jednání s duševně narušenými jedinci, zásady jednání s obětí trestného činu, také jednání se sebevrahem, komunikaci se seniory, zásady sdělování nepříjemné zprávy a komunikaci s agresorem. Posední podkapitola teoretické části se týká krizové komunikace, tedy komunikace se zasaženými osobami a specifik krizové komunikace v bezpečnostních sborech Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky a Zdravotnické záchranné služby. Výzkumná část začíná kapitolou Cíle práce, kde jsou stanoveny tři základní cíle, kterých má práce dosáhnout. Prvním cílem je charakteristika vzdělávacího systému Policie České republiky základní odborná příprava a možnosti následného dalšího vzdělávání. Je zde zmínka o Etickém kodexu Policie České republiky, kterým se mají všichni policisté řídit. Následujícím cílem je charakteristika vzdělávacího systému italské policie, která je rozdělena do tří modulů - bezpečnost a obrana, zbraně a jejich oprávněné použití, doprava a dopravní předpisy. Součástí vzdělávání policistů v Itálii je také speciální modul, který se dále dělí na pět podmodulů - komunikace mezi policistou a občanem nebo skupinou občanů, komunikační proces, neverbální komunikace, komunikační problémy a řízení úzkosti a stresu. Posledním cílem je návrh vzdělávacích aktivit, který byl vytvořen na základě komparace vzdělávacích systémů policie ČR a Itálie. První je zaměřen na komunikaci nácvik složitých komunikačních situací pomocí modelových situací a také výcvik čtení neverbální komunikace. Druhý návrh se týká zvýšení vzdělanosti policistů v oblasti etnických rozdílů mezi osobami žijícími na území České republiky. Posledním návrhem je edukace policistů v oblasti znakového jazyka základní znaky pro počáteční komunikaci a domluvu se sluchově postiženými občany. Tyto návrhy mohou být použity pro praxi policejního vzdělávání.