Raná prozaická tvorba bratří Čapků a kontext předválečné moderny

Abstract

Diplomová práce s názvem Raná prozaická tvorba bratří Čapků a kontext předválečné moderny se ve své první části zabývá společnou prozaickou tvorbou autorské dvojice bratří Čapků, tj. sbírkami Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy a Juvenilie. Snaží se o jejich porovnání a ilustruje na jednotlivých povídkách proměny poetiky těchto jejich společných próz. Při rozboru sbírky Krakonošova zahrada je ukázán její charakter v zahrnutí různorodých úvah, aforismů a krátkých povídek anekdoticky či epigramaticky vyostřených se silným sklonem k sebereflexi. Při rozboru sbírky Zářivé hlubiny a jiné prózy poukazujeme pokusy autorů o vytvoření dokonalých novel. Povídky už jsou výrazně delší a pečlivě komponované kolem promyšleného a složitého jádra v minulosti uzavřeného děje, autoři tu tvoří tzv. novoklasicistní formou. V případě sbírky Juvenilie ukazujeme charakter těchto prvních a autory nepříliš hodnocených prací, které byly shromážděny a vydány až posmrtně. Z těchto nejranějších prací je často zřejmé, že se jedná jen o přípravu, neuspokojující výraz myšlenky a literární záměr, k němuž se sami autoři znovu vracejí. Ve své další části se diplomová práce zaměřuje na první samostatné prozaické sbírky bratří Čapků - na Josefovu prvotinu Lelio a Karlovy prvotiny Boží muka a Trapné povídky. Na těchto prózách se snažíme dokumentovat, jak se jejich původní společná tvorba mění a každý z bratří usiluje o svůj originální osobitý výraz. Při rozboru Josefovy sbírky Lelio, též charakerizované jako ''poetika ošklivosti'', je ukazáno expresivní vyjádření pocitů osamělého jedince, které má zřejmě autobiografický základ, motivy úzkosti, neklidu a smutku. V Karlových Božích mukách většina próz zachycuje jen jednu dějovou situaci nebo spíše jen okamžitý duševní stav, pocit. Čtenář se tu setkává s něčím, co se vymyká rozumovému poznání, s okamžikem, kdy končí racionální zvykový život a člověk se ocitá na rozcestí, vyjádřené symbolem Božích muk. V případě Trapných povídek se snažíme o rozbor zde již ucelenějších příběhů, které předznamenávají pozdější charakter Karlovy prózy. V závěru se diplomová práce zabývá ranou novinářskou činností obou bratří, jejich kritickými výtvarnými postřehy. Podrobněji rozebírá jejich podíl na významné sbírce Almanach na rok 1914 a snaží se o tématický rozbor básní, kterými do sbírky přispěli. Dále se zabývá vztahy s ostatními avantgardními umělci a jejich celkovým podílem na předválečné moderně.