Základní znaky migračních procesů v Evropě od konce roku 1918 se zřetelem ČR

Abstract

Diplomová práce mapuje migrační trendy v Evropě po roce 1918 se zřetelem k regionu České republiky. Je rozdělena na 5 kapitol. První kapitolu tvoří vymezení základních pojmů spojených s migrací. Druhá kapitola se věnuje migračním proudům v Evropě v letech 1918-1945. Obsahuje podkapitoly věnující se situaci v meziválečném období, za druhé světové války a v poválečném období v evropském, ale i českém regionu. Třetí kapitola se zabývá obdobím tzv. studené války, kdy hlavními migračními proudy byla postkoloniální a pracovní migrace a žádosti o azyl. Je zde zahrnuta i problematika Československa, které bylo po válce připojeno k ?východnímu bloku?. Čtvrtá kapitola práce se pak zabývá migrací po roce 1989, která byla určována především pádem ?železné opony?. S ním přicházela nejen svoboda a proudy východních migrantů, ale i novodobý strach Evropského společenství ze stěhování ?mas z Východu?. Je v ní zahrnuto i budování ?pevnosti Evropa?, která se začala vyznačovat silnými restrikcemi navenek a uvolňováním uvnitř. Azylová politika tohoto období se pak týká převážně válečných konfliktů, které v 90. letech postihly oblast bývalé Jugoslávie. Poslední kapitola se věnuje České republice po roce 1989 a je rozdělena do tří podkapitol. První podkapitola zahrnuje období let 1989-2004, druhá se věnuje období po vstupu do Evropské unie a třetí zahrnuje všeobecné trendy české migrace v posledním období.