Psychologické souvislosti hlasu a sebepojetí jedince
Abstrakt
Disertační práce je zaměřena na psychologické souvislosti mezi rozvojem hlasového projevu a vývojem sebepojetí jedince v psychosomatické hlasové výchově. Cílem je vytvoření teoretického konceptu, který s pomocí soustavy vysvětlujících konstruktů povede k hlubšímu porozumění praxi psychosomatické hlasové výchovy a k přesnější komunikaci o ní zejména pro pedagogickou oblast. V empirické části práce byly teoretické konstrukty ověřovány v tzv. smíšeném výzkumu. V kvalitativním výzkumu jsme zpracovali 24 případových studií, z nichž podrobně uvádíme tři. Prostřednictvím faktorové analýzy vlastního Dotazníku charakteristik hlasu jsme provedli pilotní ověření platnosti konstruktu hlasová mohoucnost. Dále jsme porovnávali výsledky hlasové intervence při rozvíjení hlasové mohoucnosti a sebehodnocení studentů psychosomatické hlasové výchovy a u dalších dvou skupin, ve kterých probíhal jiný typ sebezkušenostní přípravy než hlasové. Interpretace výsledků nás vedla k závěru o zvláštním výchovném efektu exprese.