Emigrace z Československa a pocit zrady: Národ vs. rodina

Abstract

Až do 90. let 20. století bylo území dnešní České republiky vnímáno převážně jako území, odkud se odcházelo. Navzdory (anebo možná kvůli) takto dlouhé tradici emigrace se postoje vůči osobám, které z různých důvodů zemi opustily, zdají být stále spíše ambivalentní. Koncept emigrace jako zrady se objevuje často jak v akademické literatuře, tak v populárních publikacích, filmech či seriálech a ve veřejných debatách. Tato diplomová práce se zabývá otázkou, jaké je skutečné vnímání emigrantů těmi členy rodiny, kteří v letech 1948 až 1989 zůstali v komunistickém Československu; definuje možné důvody tohoto vnímání; a zkoumá dopady emigrace na československou, respektive českou společnost. Podle většiny autorů je důvodem negativních postojů československé společnosti vůči emigrantům komunistická propaganda. Na základě analýzy přístupu k emigrantům a re-emigrantům a situaci vzniklé po Sametové revoluci v roce 1989 a díky kombinaci pohledů dvou generací autorka této práce argumentuje, že komunistická propaganda související s emigrací měla v krátkodobém horizontu značný vliv, ale z dlouhodobého hlediska existují další významné faktory přispívající k formování pocitu zrady v kontextu emigrace.